Uzávěrka roku 2014
Jistota tohoto blogu je, že minimálně jednou za rok tu je nový článek Tradiční rekapitulace končícího roku!
Minulý rok se mi poštěstilo navštívit Hawaii a jelikož se mi taky už pár let dobře žilo s mou milovanou Kikou, položil jsem jí asi dva týdny před odletem jednu důležitou otázku. Odpověděla mi “tak jo” a začala legrace.
Jistota tohoto blogu je, že minimálně jednou za rok tu je nový článek Tradiční rekapitulace končícího roku!
Tradiční ohlédnutí za končícím rokem. Opět žasnu jak moc jsem toho zažil, jak málo napsal na blog a už teď mám plno zajímavých plánů na příští rok.
Do Mexika cesta dlouhá a bez zastávky v hlavním mestě Španělska to nešlo. Na začátku mi to přišlo jako fajn zpestření, ale čím víc jsem se o Madrid zajímal, tím víc jsem si říkal co tam sakra ty dva dny budu dělat? Nakonec to byl celkem fajn stopover, ale znovu bych se tam samostatně podívat nepotřeboval.
Opět nastal čas prásknout do koní a vyrazit do světa něco sníst a nafotit. Tentokrát to bude asi trochu víc epic, lowcost a streetfood, protože se to semlelo tak, že ještě s třema kámošema mířím do Mexika, kde si půjčíme auto a uděláme si pěkný výlet jižním Mexikem od pacifiku do karibiku a zpět.
O víkendu jsme s Kikou měli významný den, který jsme jeli gastronomicky zvýznamnit do Prahy a jelikož jsem fanoušek železniční dopravy, jeli jsme z Brna do Prahy přes Olomouc, abychom se poprvé svezli Leošem. To jsem ovšem nevěděl, že vlaky sice jsou “švýcarská kvalita”, jenže jejich catering je “východoevropský šlem”.
S koncem roku přichází tradiční, již pátá, rekapitulace. Vzácná příležitost sám sebe překvapit tím jak to rychle uteklo a kolik zajímavého jsem toho zažil.
Čtvrtý a předposlední den našeho výletu byl totálně monotématický a kéž bychom si takový program naplánovali co nejdříve! Na škole vaření jsme se totiž dozveděli spoustu užitečného o místní kuchyni i celkové situaci, což by nám ušetřilo začátečnické tápání a hlavně bychom nešli do profláknutých podniků, kde kvalita prý upadá, ale věděli bychom o místech, která jsou super a nejsou na první stránce v Google, když hledáte “best dim sum in HK”.
Na celý den jsme vypadli z Hong Kongu do Macau, viděli tam gamblerské peklo, potkali jednoho z nejlepších kuchařů naší doby a večer si užili i trochu stresu u čínských hranic, kam jsme nechtěli a u dveří do bytu, kam jsme chtěli.
Celkem úspěšně jsme překonali jet lag, takže jsme mohli v plné síle skočit do prozkoumávání gastronomické planety Hong Kong. Kantonskou kuchyni jsme si dali k snídani i k obědu, pak jsme vyrazili ven z města do mraků k sedícímu Buddhovi a den zakončili čekáním na prý super světelnou show Symphony of lights.
Výlet do “Zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky” se z fáze plánování přesunul to realizace, zatím co já se z fáze veselého hocha přesunul do fáze apatického velvyslance království netečnosti. Přes 20 hodin na cestě mi rozhodně dalo zabrat a první den v Hong Kongu byl hlavně o postavení základního tábora a aspoň nějakém zorientování se.
© Copyright Michal Sänger foodblog. All rights reserved.
Designed by FTL Wordpress Themes brought to you by Smashing Magazine