Krásnou květnovou sobotu se mi podařilo zakončit v krásné restauraci, která je v krásné budově a má fakt krásný výhled.

Do restaurace mě “nasměroval” Michal Göth když se o ní zmínil v jednom rozhovoru. Navíc šéfkuchař Gwendal Le Ruyet je z Bretaně a tam se nám v létě moc líbilo. A jelikož neumím časovat a propásli jsme jedinečnou akci, kdy Gwendal Le Ruyet vařil jeden den U Kastelána, tak nešlo jinak a bylo potřeba vyrazit do Prahy.

Nemůžu nezmínit samotný Tančící dům, kde v přízemí je Céleste bar a do restaurace v sedmém patře se z něj jezdí výtahem. Podle mě je ten barák úžasnej a vzpomenu si na něj pokaždé, když se řeší Kaplického knihovna. Když se v devadesátých letech stavěl, tak kolem toho bylo taky spousta keců, jak se to tam nehodí a historické jádro atd. Dneska je to v každém průvodci a i po těch patnácti letech nebylo v centru postaveno nic lepšího. Čím to je, že Tančící dům prošel a Knihovna ne? Že by záleželo na tom, kdo zrovna sedí na hradě?

Teď už ale k jídlu. Céleste otevírá v 18:30, rezervace je nutná, formální společenský oděv naštěstí ne Usadili mě v prosklené části a výhled skutečně nemá chybu. Doptal jsem se je-li šéfkuchař přítomen a jelikož byl, tak jsem prohlásil, že v tom případě jídelní lístek nepotřebuju a nechám to zcela na něm. Doufám, že takový host kuchaře vždy potěší a jídlo dělané s radostí musí být ještě o trochu lepší!

Ceny tedy rozhodně nejsou lidové, ale jídelní lístek je k nahlédnutí dole ve výloze baru i na webu, takže člověk ví do čeho jde.

Čekání na předkrm mi mělo zkrátit domácí pečivo s máslem a první pozdrav z kuchyně – kreveta s hráškovým pyré. Na pití jsem kývnul na skleničku Bergerac Cuvée des Conti (160 CZK) a třetinku neperlivé vody za 65 CZK.

Dál už se rozjela extraliga v plné parádě. Raci, bílý i zelený chřest a omáčka z raků (445 CZK). Vizuálně lákavé a chuťově úžasné. Čím je jídlo lepší, tím spíš jsem schopen jen heslovitého popisu. Takže to máme trefu do sezóny, jemnost vařeného chřestu, křehkost syrových zelených špiček a spousta super masa z račích ocásků.

Hlavní chod bylo moravské sele s jelítkem, konfitovanou šalotkou a vepřovým jus s malinami (555 CZK). Pomalu pečené maso mělo krásně křupavou kůžičku a šalotka, tmavé jelítko a sladké maliny spolu s hustou šťávou to byla radost v každém soustu. To je taky velké štěstí toho jídla, protože docela zásadně nemám rád, když se používají extravagantní talíře. Skleněný fialový čtverec sice pasuje k interiéru restaurace, dokonce byl i nahřátý, ale vždy když vidím něco takového, tak mám pocit, že se mě kuchař snaží odpoutat od nějakého nedostatku v jídle. Aby tedy bylo jasno – Gwendal Le Ruyet nepotřebuje fialové skleněné čtverce!

Jo a k selátku jsem měl skleničku krásně voňavého a lehkého Pinot Noir za 190 CZK.

Před dezertem mi bylo doporučeno jít omrknout výhled na Prahu z horní terasy, což je další zážitek, který restaurace nabízí a před otevřením restaurace jako vstupenka na terasu slouží drink zakoupený v dolním baru.

Dezert mi okamžitě připomenul moderní francouzskou architekturu. Červenající se hruška s pěnou ze zeleného citrónu a hruškovým sorbetem (205 CZK) byl dezert, který naprosto netuším jak lze vyrobit. Teda hruška je asi jasná, povaří se v červeném víně, ale ta křehká trubička s decentně kyselou pěnou a lehounký růžový piškot, to je pro mě záhada a jasné potvrzení excelentního výkonu.

Jelikož jsem nezlobil, tak jsem ještě na závěr dostal sladký bonus. Od Céleste restaurant jsem čekal hodně a hodně jsem taky dostal. Mám rád když restaurace staví na svém šéfkuchaři, kterému nic nezkazí bezchybný personál.