Původně jsem si myslel, že květen bude ve znamení chřestu a medvědího česneku, jenže Brno bylo zasaženo invazí sushi a u toho je potřeba být! Stručně by se to dalo označit jako “haluz”, ale Brno má, zcela bez varování, od května hned tři podniky, kam lze zajít na sushi.
Na první ochutnávku jsme zašli do sushi baru, který je přidružen k restauraci Rialto a který si taky ukořistil symbolické prvenství, protože skutečně jako první zahájili běžný provoz. Koishi sushi naostro začali 16.5. a Momo sushi zatím má jen testovací provoz (vedle už asi půl roku fungujícího rozvozu) a začít by měli 20.5, zatím proběhlo pár zahřívacích kol.
Podnik je docela malý, asi jen šest stolů a pár míst u baru, je propojen s restaurací, takže asi není problém být případně usazen tam. Interiér je moc pěkný, sice poměrně tmavý, ale matně černé stoly a bar jsou dobře osvětlené. Vchod je přímo z docela rušné ulice a cítili jsme se tam trochu jako ve výloze. Nešikovně je i bar, kde kuchař sushi připravuje zády k hostům, což v tomto malém prostoru působí divně.
Jako aperitiv jsme si dali švestkové víno (40 CZK) a budeme si ho dávat častěji, bye bye portské a martini No a pak, asi sushi absťák, jsme si nechali docela naložit. Nigiri s omeletou (50 CZK), s tuňákem (55 CZK) a s modrohlavem neboli butter fish (45 CZK). Maki jsme zkusili s krevetou (160 CZK), s nakládanou redkví (110 CZK) a měli akci – maki s chřestem (99 CZK). A aby náhodou nehrozilo, že bychom se nepřejedli, tak ještě kalifornské sushi caterpillar (190 CZK). Pili jsme lahvovou plzeň (35 CZK).
Na jídlo jsme trochu čekali, kuchař byl zavalen objednávkama z restaurace, zdá se, že sushi hodně lidí rádo vyzkouší. Čekání nám bylo zkráceno malým dárkem z kuchyně, plátkem tuňáka na kyselém zelí, který jsme rádi snědli.
Samotné sushi bych hodnotil spíše jako průměrné. Hodně nám chutnalo nigiri, zejména s omeletou, ale u maki jsme narazili na docela tuhou řasu a taky by bylo lepší upravit poměr “náplně” a rýže v neprospěch rýže. U caterpillar rolky bylo přezrálé avokádo, které jednak nevypadalo pěkně a taky moc nedrželo. Jinak ale rolka chutnala moc dobře.
Bohužel maki s chřestem nehutnalo skoro nijak. Byl to takový pokus, jenže chřest je příliš jemný v chuti rýže úplně zaniknul. Navíc jsem nepochopil ozdobení petrželovou natí. Tím se dostávám k poslednímu slabému bodu a to je servis. Sushi by si zasloužilo speciální nádobí, klasické kulaté talíře se mi k němu nehodí, stejně jako obloha ze salátu a mrkve.
Díky koexistenci s Rialtem je slušný výběr dezertů, takže Kika, o které se rozhodně nedá říct, že by po sushi vyloženě prahnula (však já ji naučím!), si jako sladkou satisfakci dala krémový čokoládový dortík (130 CZK), který byl prý naprosto dokonalý. Já si dal zmrzlinu ze zeleného čaje (90 CZK), která mě ale příliš nezaujala a příště bych zkusil mátový sorbet.
Krátce jsem pokecal s kuchařem, shodli jsme se, že chřest v sushi příliš neobstojí a že by to chtělo doladit rozložení za barem. Zajímalo mě jak je to s know-how, prvních deset dnů prý pomáhal s rozjezdem zkušený sushi kuchař z Prahy, za kterým teď bude zhruba každých 14 dnů dojíždět na konzultace. Je tedy chuť a potenciál na zlepšování se, my ocenili příjemnou obsluhu a nekuřácké prostředí. Navíc přidruženost k Rialtu by mohla zajistit dobrou perspektivu.
[...] si přečetl o zkušebním provozu a aby toho nebylo málo, zároveň jsem zjistil, že se otevřou ještě dva další sushi [...]