Konečně jsme si našli čas vyrazit za jídlem v rodném kraji. A co je jedním z hlavních gastronomických reprezentantů olomouckého kraje? No přece olomoucký tvarůžek, který se zcela logicky vyrábí v Lošticích, kde je také restaurace nabízející jídla z této speciality.
Z dálky to vypadalo hodně slibně, jednak podnik zpracovává ultra lokální produkt (je asi 50 metrů od výrobny) a druhák je na seznamu Pilsner Urquell Pub Guide, takže jsme se těšili na voňavé jídlo a skvělé pivo, ale bohužel naše endorfinová křivka měla klesající průběh.
Tvarglím je v jídelním lístku věnována hned první strana, pět předkrmů, devět hlavních jídel, jeden dezert a jeden salát. Dal jsem si rybí závitek s tvarůžkem (25 CZK), plzeň (28 CZK) a chrochtal jsem si blahem. V oleji naložená kyselá ryba s tvarůžkem uvnitř chutnala parádně a spolu s pivem nádhera s jedinou vadou na kráse – totálně zbytečná obloha z cibule, okurky a rajčete. Co třeba tam dát trochu kysaného zelí a feferonku? Davají podobný nesmysl třeba i k topince (35 CZK) nebo chlebu s tvarůžkama (29 CZK)?
U výběru hlavního jídla už to začalo drhnout. Sedm z devítí jídel je smažených, dvě jsou zapečená a celé je to tak nějak bez fantazie. Aby tvarůžek přežil smažení, tak se obalí v trojobalu, když se tam vrznou ještě dvě kolečka uheráku, bude se to jmenovat “po uhersku” a nebo se obalí vepřová kapsa a bude se tomu říkat “loštický řízek”. Zaujme jedině ten špíz z tvarůžků a banánů, ale to je bohužel zase zabetonované hodně tvrdým trojobalem.
Pořádně jsem si nedokázal vybrat, tak jsem si nakonec dal Loštický vepřový řízek (112 CZK), čímž jsem odstartoval tu sestupnou tendenci v kvalitě. Jídlo nám donesli, když jsem ještě měl předkrm a místo vařených brambor jsem vyfasoval opékané, které stejně podezírám z nějakého předsmažování, než je výrobce napytluje a zmrazí aby měl kuchař snadnější život. Další úder, který jsem nevykryl byla pětisložková obloha (okurek, rajče, mrkev, bílé a červené zelí – asi zrovna došel tolik oblíbený hrášek, kukuřice a červená řepa!) a jako zakončovací loket do ohryzku posloužilo masivní posypání cibulí! Celé se to neuvěřitelně špatně jedlo, protože trojobal byl hrozně tvrdý a po celé ploše talíře byly brambory, takže řízek byl na nich.
Kristýna si dala “Šikovné prsty pana Aloise Wesselse”, což není delikatesa pro nekrofilní kanibaly, ale šunkou obalené tvarůžkové tyčinky smažené v trojobalu (79 CZK). Opět nechyběla masivní obloha a cibulový posyp, ale narozdíl od mého jídla byla aspoň patrná chuť tvarůžků a i konzumace byla snadnější.
Dezert, který by mohl být totální hit, byl bohužel težkej shit. Tvarůžkový lívaneček ozdobený ovocem (40 CZK), to znělo sympaticky dekadentně a těšili jsme se podobně jako když jsme si minulé léto v Českých Budějovicích v Hotelu U Solné brány objednali jahody na pepři a bylo z toho výborné překvapení. V Lošticích U Coufalů ne. Tam to už od pohledu bylo špatný. Proč v červnu, kdy je sezóna jahod i borůvek dostaneme kompotovou a džemovou variantu? Proč kompotovaná broskev a proč “šlehačka” ze spreje? Příliš mnoho bolestivých otázek. Samotný lívaneček s tvarůžkem chutná docela dobře, ale tenhle nápad U Coufalů kuchař totálně zabil.
Jako poslední zklamání, které jsem zjistil až když jsem to tady sepisoval, bylo špatné vystavení účtu s 50 CZK v náš neprospěch. Loštický podnik U Coufalů má skvělé pivo, dobrý nápad, ftipný automat na tvarůžky, ale co se kuchyně týče, doporučit můžu jen tvarůžkové předkrmy jako skvělý doplněk k pivu.
