První zastávka našeho výletu bylo Rennes, partnerské město Brna a hlavní město Bretaně. První příležitost ochutnat něco nového a první spokojené zápisky do deníčku.
Rennes je asi 350 km na západ od Paříže a s TGV se tam člověk dostane za něco málo přes dvě hodiny. První gastronomický zážitek byla návštěva obyčejné samošky kousek od hotelu. V čechách už je pár restaurací, kde člověk může ochutnat špičkovou gastronomii, ale za normálním nákupem potravin, kde není potřeba dělat kompromisy, se pořád musí do světa, protože tady je to prostě tragédie.
Crêperie Sainte Anne
Prý nejlepší palačinkárna v Rennes se dá najít docela snadno. Historické centrum, náměstí u velikého kostela a dokonce je tam i zastávka metra (Sainte Anne). Dobrým znamením byla téměř 100% obsazenost zahrádky, jinak má podnik ještě dvě patra uvnitř, tam ale neseděl nikdo, každý si raději počkal na místo na zahrádce.
Menu je sice na tři stránky, ale i tak to znamená asi 80 galletes, tmavé palačinky z pohankové mouky, a okolo 40 sladkých crêpes, světlé palačinky z běžné pšeničné mouky. Možností čím palačinky naplnit je spousta, nejčastěji je to sýr, šunka, špenát, ratatouille, ale taky houby nebo mořské plody a dost často se přihodí i volské oko. Na první pohled se to nezdá, ale pohanková palačinka naplněná třeba sýrem a k tomu ještě volské oko člověka slušně zasytí. Nás tak, že z plánované sladké crêpe jako dezert už nic nebylo.
Jako aperitiv jsme si nechali doporučit bretaňskou specialitu chouchen (čti “šušeň”) (3,15 EUR), což je taková slabší medovina (asi 14%) prý ředěná ciderem a mořskou vodou. Je to sladké pitíčko, vzdáleně podobné portskému.
Na jídlo jsme si dali galletes s ratatouille (4,29 EUR) a s šunkou a sýrem (6,40 EUR). Pít jsme nemohli nic jiného než další bretaňskou specialitu cider (0,5 litru za 5,45 EUR). Cider je alkoholické pití (asi tak 5% alkoholu) ze zkvašeného jablečného moštu. Chuťově by se dalo říct “slabé pivo s dvoudeckou moštu”. Pilo se z hrníčků, které měl založený každý stolek a je potřeba říct, že místní kolem nás bez problémů vypili každý jednu sedmičku. My dva s půlitrovkou docela zápasili, je to prostě hodně svérázná chuť 
Podnik určitě stojí za doporučení, docela dobře jsme se domluvili anglicky a i jídelní lístek mají v angličtině, platba kartou není problém a hlavně jídlo i pití bylo takové jaké jsme chtěli – dobré a regionální.
Před odjezdem do Paříže jsme si ještě zašli do brasserie hned naproti nádraží. Což je taky pěkné srovnání s tím co za zdroje jídla najdeme třeba před nádražím v Brně. V Rennes jsou tam vedle sebe ctyři brasserie. Jedna belgická, jedna francouzská, pak crêperie a pizzerie. Všude menu okolo 10 EUR a do každé bych bez obav na jídlo zašel.
My žašli do pizzerie, kde si Kika dala pizzu margheritu a já slávky na cideru. Bez dlouhého čekání Kika dostala pizzu s šunkou a houbama. Tak jsme ji vrátili a majitel pak došel s omluvou a novou pizzou, tentokrát s šunkou a sýrem No co, prostě naše chyba, dávat si ve Francii pizzu! To moje mušle byly super, plnej kastrol malých slávek, kousky jablek a plný talíř hranolek. To jsem zvědav, kdy si něco takového dám v Brně u hlaváku!
