Svatba na Hawaii
Minulý rok se mi poštěstilo navštívit Hawaii a jelikož se mi taky už pár let dobře žilo s mou milovanou Kikou, položil jsem jí asi dva týdny před odletem jednu důležitou otázku. Odpověděla mi “tak jo” a začala legrace.
You can use the search form below to go through the content and find a specific post or page:
Minulý rok se mi poštěstilo navštívit Hawaii a jelikož se mi taky už pár let dobře žilo s mou milovanou Kikou, položil jsem jí asi dva týdny před odletem jednu důležitou otázku. Odpověděla mi “tak jo” a začala legrace.
Do Mexika cesta dlouhá a bez zastávky v hlavním mestě Španělska to nešlo. Na začátku mi to přišlo jako fajn zpestření, ale čím víc jsem se o Madrid zajímal, tím víc jsem si říkal co tam sakra ty dva dny budu dělat? Nakonec to byl celkem fajn stopover, ale znovu bych se tam samostatně podívat nepotřeboval.
Opět nastal čas prásknout do koní a vyrazit do světa něco sníst a nafotit. Tentokrát to bude asi trochu víc epic, lowcost a streetfood, protože se to semlelo tak, že ještě s třema kámošema mířím do Mexika, kde si půjčíme auto a uděláme si pěkný výlet jižním Mexikem od pacifiku do karibiku a zpět.
Čtvrtý a předposlední den našeho výletu byl totálně monotématický a kéž bychom si takový program naplánovali co nejdříve! Na škole vaření jsme se totiž dozveděli spoustu užitečného o místní kuchyni i celkové situaci, což by nám ušetřilo začátečnické tápání a hlavně bychom nešli do profláknutých podniků, kde kvalita prý upadá, ale věděli bychom o místech, která jsou super a nejsou na první stránce v Google, když hledáte “best dim sum in HK”.
Na celý den jsme vypadli z Hong Kongu do Macau, viděli tam gamblerské peklo, potkali jednoho z nejlepších kuchařů naší doby a večer si užili i trochu stresu u čínských hranic, kam jsme nechtěli a u dveří do bytu, kam jsme chtěli.
Celkem úspěšně jsme překonali jet lag, takže jsme mohli v plné síle skočit do prozkoumávání gastronomické planety Hong Kong. Kantonskou kuchyni jsme si dali k snídani i k obědu, pak jsme vyrazili ven z města do mraků k sedícímu Buddhovi a den zakončili čekáním na prý super světelnou show Symphony of lights.
Výlet do “Zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky” se z fáze plánování přesunul to realizace, zatím co já se z fáze veselého hocha přesunul do fáze apatického velvyslance království netečnosti. Přes 20 hodin na cestě mi rozhodně dalo zabrat a první den v Hong Kongu byl hlavně o postavení základního tábora a aspoň nějakém zorientování se.
Po zvládnutí připravky je možno vypravit se do master levelu. Potřebné vlastnosti k úspěšnému zvládnutí jsou schopnost v zimě a dešti stát hodinu ve frontě, tolerance k hlasité punk&rock music, rudým neónům, sezení u stolu s neznámými lidmi a hlavně chuť na super burgery, kuřecí křídla, hotdogy a další zkratky do království obezity.
Zašel jsem v Londýně omrknout a hlavně ochutnat jeden aktuální gastronomický hit. A kromě oblíbenosti, je to asi i trend, na který si u nás budeme muset ještě hodně dlouho počkat. Protože přirovnám-li to k vývoji hudby, tak u nás jsme rádi za vydařenou produkci 30. let, zatímco v Londýně už sály vyprodává punk.
Když jsem plánoval nedávný výlet do Barcelony, tak jsem výjimečně nehledal žádné restaurace, protože tentokrát jsem si chtěl užít nejen jídlo, ale i samotné vaření.
© Copyright Michal Sänger foodblog. All rights reserved.
Designed by FTL Wordpress Themes brought to you by Smashing Magazine