V centru Brna je nový luxusní hotel o jehož gastronomickém úseku se toho zatím moc zjistit nedá. Rozhodli jsme se tedy obětovat a vyrazit na nenápadný průzkum čtyřhvězdičkového paláce.

Je škoda, že má hotel zatím tak mizerné stránky (texty jsou jeden velký obrázek) a co se jídla týče, tak není vůbec jasné co nabízí a taky pochopitelně za kolik, protože u takového podniku může mít už člověk obavu. Naštěstí jsem si všiml, že mají denní menu, což byla ideální příležitost pro naši dvoučlenou průzkumnou výpravu

Denní menu je pro mě dost velikej problém, protože odmítám přistoupit na “jídlo nic moc, ale je to levný, takže stěžovat si nemůžu a zítra znova”. Jídlo si raději vaříme s Kikou doma a nemusíme tak točit pětkrát týdně kombinaci “plátek masa, instantní omáčka, hranolky nebo rýže”, navíc ušetříme čas, peníze a hlavně nám oběd nezkazí zbytek dne.

Nabídka v Comsa je ovšem úplně jiná liga než to co mám v dosahu z práce. Za 179 CZK člověk dostane polévku, “all you can eat” salátový bufet, skleničku vína (nebo vodu), hlavní jídlo (v nabídce jsou tři, předpokládám, že jedno vegetariánské) a dezert. Za dalších 20 CZK je k menu káva. Když jsem tu nabídku viděl poprvé, bylo jedno z jídel “pomalu dušené kuře na bílém víně a houbách” a okamžitě jsem dostal hlad. Bohužel v den, kdy jsme tam zašli až tak lákavé jídlo zrovna nebylo.

Nejprve ale k samotnému hotelu – je nádherný. Jen jsme vešli a mohli jsme si hlavy ukroutit. Není to tam nijak záplácáno, spíš naopak, ale když už tam nějaké křeslo nebo dekorace je, tak rozhodně stojí za pozornost. Restaurace jsou tam dvě. Pro fine dining je určena Palazzo a tam jsme se zatím neprobojovali. Denní menu je podáváno v restauraci Staré Brno, což je spíš hotelová jídelna, konstruovaná tak, aby zvládla ranní snídaňový nápor. Ovšem při důrazu na design, který tento hotel má, by bylo fajn, kdyby Brno mělo vic takových “jídelen”

Další příjemná věc hned po designu interiéru byl kontakt s personálem, který měl úroveň adekvátní místu působení. K jídlu jsme dostali na výběr z následujících možností: moravský vrabec, hovězí guláš a těstoviny farfalle arribiata. Úplně nadšení jsme z toho výběru nebyli, to ve víně dušené kuře s houbama bych bral hned Rozhodli jsme se, že zkusíme guláš a ty těstoviny.

Součást menu je sklenička vína, což by někde mohla být anonymní klasika “müller a frankovka”. V Comsa bylo bílé zastoupeno Veltlínským zeleným 2008 od Peřiny a červené bylo Rioja (asi 2006) z vinařství Melquior. Navíc jsme je dostali v patřičných skleničkách, takže za víno rozhodně big respect!

Polévka (měli jsme frankfurtskou) je součástí zeleninového bufetu a hosté si ji nabírají sami. Prezentace tím pádem pochopitelně žádná, ale nevadilo nám to, protože jsme si aspoň mohli k polévce dát jejich super pečivo.

Do zeleninového bufetu jsme se moc nehrnuli v obavě jak bychom pak naložili s hlavním chodem. Rozhodně ale vypadal lákavě a nakonec jsem si trochu salátu a mozzarelly naložil. K dispozici je olivový olej i balsamikový ocet na dochucení, takže hodnocení a dojem stejné jako u vína.

Guláš i těstoviny na kuchaře prozradily, že rád používá chilli a dávkuje ho v poměru jedna malá paprička na jedno jídlo. Guláš byl tedy docela ostrý, ale nakrájená paprička šla celkem dobře odseparovat. To v omáčce na těstovinách se par kousků úspěšně maskovalo až do hořkého, tedy spíš pálivého, konce. Podstatná vada na guláši byla kolísavá kvalita masa, kde jeden kousek byl super mekký a druhý naopak neprosto suchý a tuhý. Potěšil domácí knedlík a dotaz obsluhy na extra porci sťávy. Těstoviny až na tu chilli papričku byly bezva.

Naprostým vrcholem byl ovšem dezert. Fádně znějící čokoládové brownies zapůsobily už samotnou prezentací a jakmile jsme ochutnali, bylo jasno. Vanilkový krém se zrníčky vanilky, krásně hutné a čokoládou nacpané brownies a pak ta malina, jejíž chuť měla schopnost teleportu do léta!

Bylo by bezva, kdyby zveřejňovali menu na celý týden abychom si doma mohli naplánovat, kdy nemusíme vařit. Oběd v Comsa byl příjemným překvapením a dodal nám chuť zajít k nim někdy brzy na večeři.