Snažit se racionálně vysvětlit zamilovanost je nesmysl. Chápu že někdo nepochopí co na tom pajzlu vidím a určitě nebudu nikoho přesvědčovat, že tam musí zajít jinak výlet do Barcelony neměl smysl. Já tam ale byl zatím pokaždé, když jsem se v Barceloně ocitl a neplánuju na tom nic měnit.

Can Paixano objevil v mládí Cuketka a lze tak vystopovat, že se tam během těch let v podstatě nic nezměnilo. Před měsícem jsem byl zase v Barceloně a na první jídlo a drink jsem zamířil právě tam. Konkrétně to bylo zhruba tak, že jsme v 17:00 přistáli, pak půlhoďka transfer z letiště, rychle za sexy paní domácí se v centru ubytovat (první zkušenost s AirBnB a už nikdy jinak!) a okolo 19:00 si už polejváme ruce růžovou cavou, protože to do těch nepraktických mělkých skleniček furt nalejvají až po obroubek!

Interiér je jak menší stodola, ve vratech stojí ochranka hlídající aby se na ulici nedělal bordel, odpadky na podlaze, maso zavěšené u stropu, nabídka pouze katalánsky a klidně trvá 15 minut než se člověk vůbec probojuje k baru a odkývne první dávku šumivého vína. Nepoučený turista asi okamžitě prchne a raději se nechá ulovit od naháněčů do restaurací na nedaleké promenádě k pláži.

Poučený turista a mnoho místních však ví, že se vyplatí centimetr po centimetru postupovat k baru a za jedno euro si dát skleničku sociálního lubrikantu. Dřív jsem tam pil růžovou cavu, letos už mi přišla děsně sladká a tak jsem to otočil na bílou. Po první skleničce a vychytání rytmu davu už není problém optat se okolních mačkajících se na “do you speak english?” a po úspěšné kontaktáži si nechat poradit co k jídlu. S lidma za barem se domlouvá blbě, anglicky moc neumí a pokud jo, tak stejně v tom kraválu prd slyší. Ukazování funguje leda tak na nakrájenou sušenou šunku (katalánsky Pernil) vystavenou na malých talířcích v prosklené vitríně tvořící bar. Hlavní nabídka je v katalánštině a fakt se vyplatí navázat kontakt s někým, kdo se vyzná a hlavně je schopen zařídit objednávku.

Při předchozí návštěvě jsem tam ochutnal sendvič s sušenou šunkou a grilovanou paprikou, blbě jsem si myslel že to bude Hamburguesa za 3.15 EUR. To byl klasickej a trochu nudnej burger. Lepší volba byl sendvič “Jamon y camembert” za 2.70 EUR, tedy sušená šunka a lepší hermelín

Úplně nejlepší byla ovšem tradiční vepřová klobása Botifarra v rohlíku, stála jen 2.10 EUR, ale jsem ochoten uznat, že na mém nadšeném hodnocení se mohlo projevit množství vypité cavy.

Kromě nekuřáckého prostředí mě příjemně překvapil důraz na sociální sítě. Přes 1000 checkins na Foursquare a když je na Twitteru pochválíte, tak ofiko účet záhy hodí retweet! Něco takového v čechách dokázal asi jen Matesola v Como blahé paměti.