S koncem roku přichází tradiční, již pátá, rekapitulace. Vzácná příležitost sám sebe překvapit tím jak to rychle uteklo a kolik zajímavého jsem toho zažil.
Docela jsem si zacestoval, užil pár gastro akcí a nepatrně zlepšil frekvenci psaní psaní na blog, která je ale stále ještě velmi mizerná. Co flákám mnohem míň je můj Twitter a Instagram, takže vřele doporučuju following, než marné čekání na nový článek tady.
Vezmu-li to chornologicky, tak jsem si v únoru náramně užil výjezd s partou lidí z Kastelánské školy vaření. Vyrazili jsme k Mikulovu do Vinařství Gala do jejich krásného Vinařského domu, kde jsme uvařili a následně řádně zapařili (nevyžádané sdílení pokoje s opilým pračlověkem included!). Doporučuju sledovat jejich Facebook, na tomto nenápadném místě už proběhlo několik akcí v režii gastronomických celebrit až z daleké Prahy!
Jsem-li u té Prahy, tak v únoru vyšla publikace jakou ani v Praze nemají! Skvěle napsaný průvodce Brnem, který mimo jiné doporučuje i restaurace a hospody a rád jsem do něj věnoval pár svých mizerných fotek.
Jaro přineslo první ročník Špilberk food festival, který se podle mě povedl nad očekávání a druhý ročník už ohlásil termín (10.-12.5.). Předvedla se tam i nová brněnská top restaurace Il Mercato, kterou na Zelňáku otevřel Riccardo Lucque, který mi dal skvělé doporučení na restauraci v Londýně, kam jsem odjel asi o dva týdny později.
Do Londýna jsem to ovšem vzal přes Španělsko a zažil tam jeden z vrcholů roku. Nejsem velký fanda restauračních žebříčků, podle mě nejde smysluplně určit “nejlepší restauraci světa”, ale musím uznat, že když se mi povedlo sehnat rezervaci do druhé nejlepší restaurace světa, málem jsem založil Český svaz euforické inkontinence. Stůl jsme dostali přímo v kuchyni, oběd měl asi 18 chodů, trval skoro 5 hodin a dodnes jsem se z toho nevzpamatoval, protože jsem o tom ještě pořád nenapsal!
Něco málo jsem napsal o Barceloně, ale vůbec nic o Bilbao, přitom to tam byla skvělá tour po pintxos barech. Z Bilbao jsme zamířili do Londýna, vyzbrojeni mapou od Paul Day a Riccarda Lucque, takže nálož skvělého jídla pokračovala.
Riccardo doporučil oběd v michelinské Pollen Street Social a Paul doporučil burger v Meat Market a nejlepší hovězí žebra a pulled pork v miniaturním Pitt Cue. Oběd v Pollen Street Social je další ze zážitků o kterém když nenapíšu, tak půjdu do pekla. Team lidí komplet odešel od Gordona Ramsay, trhnul rekord v rychlosti zisku michelinské hvězdy a já si tam dobře pokecal s cukrářem, který tam přišel z pražského Allegro.
O super burgerech jsem dokonce už napsal, ale Pitt Cue zatím čeká. Ten podnik mě ale fakt dostal, trochu podobný zážitek jsem měl na podzim v pražském Nota Bene, každopádně Pitt Cue je extra liga, kam jsem se marně snažil dostat při pozdější návštěvě Londýna a zapřísahal jsem se, že příště tam klidně budu i stanovat, protože rezervace neberou!
Léto přineslo super akce s lidma, kteří, stejně jako já, pro gastronomický zážitek šli by světa kraj. Takže jsme se na celý víkend sjeli na Čarovný mlýn, pivo nám tam zajistil Matuška, maso Paul Day a my to všechno za ty tři dny a dvě noci snědli a vypili.
V Brně jsem si užil Burgermatch a v Praze celý víkend a zase o tom napsal jen první den, přitom Náplavka, Na Pekárně, nové Las Adelitas i dokonalá snídaně v La Bottega di Finestra bylo taky parádní (oběd v NEB.O už tak super nebyl).
Kromě toho se zavřel Kastelán a vznikl Pavillon. Někdo postrádá sklepní interiér, někdo brble nad rekonstrukcí jako by předchozí Zemanka byla nějakým skvostem, já jsem za tu změnu rád. Je to jedna z mála top restaurací do kterých je z ulice vidět, jídlo je tam pořád skvělé a díky baru a velké zahrádce to tam mnohem víc žije.
Přestal jsem psát recenze do Lidovek, celá sobotní příloha došla po dvou letech k celkové reorganizaci a pro mě to bylo v ten pravý čas, hezky o tom napsala Kačka se kterou jsem se střídal. Moje poslední recenze patřila Pivovaru Faltus v České Třebové.
Společenskou akcí podzimu byla rozhodně Scuk chata, sraz lidí ze Scuku, kam jsem byl asi ze sentimentu pozván taky 
Super víkend na jižní moravě, konečně jsem přišel na chuť autentickým vínům a s malou skupinkou, které se nechtělo do Vídně jsme si udělali exkurzi k Žufánkovi do jehož absinthu jsem se v roce 2012 zamiloval.
Díky PHP jsem si udělal výlet do Londýna a Manchesteru, zase jsem o tom napsal prd a přitom to zase stálo za to!
Abych dosypal všechen popel na hlavu, tak jsem zatím nenapsal ani o Ocean48 a přitom díky nim už nemusím jezdit pro čerstvé ryby až do Makra. Navíc pořádají pravidelné páteční akce, kdy se venku před obchodem griluje a vaří a občas je z toho radosti třeba do jedné hodiny do rána. Někdy v létní pátek tam zhruba tak okolo půlnoci Michala Götha napadlo, že si tam jeden pátek zavaříme spolu, což se uskutečnilo 16. listopadu, když Ocean48 slavil první rok, prodalo se přes 200 porcí a já se z toho pak celý víkend zotavoval
Poslední velký zážitek, který musím v této rekapitulaci zmínit je výlet do Hongkongu, který byl mimořádný už tím, že jsem o něm dokázal napsat na blog! Po třech bratrech z El Celler de can Roca jsem měl štěstí potkat dalšího velikána moderní gastronomie a trochu víc přičuchnout k samostatné gastronimické planetě jménem Asie.
Rok 2012 se prostě povedl a pro rok 2013 se už rýsují další skvělé zážitky. Zrovna včera jsem se nechutně pořezal při mytí nádobí, takže jedno předsevzetí pro nový rok je jasné a druhé, víc psát na blog, je vlastně už permanentní.
