Ano, je to už trochu nuda, ale my si nemůžeme pomoct, když na nás z podniku U Kastelána chystají každou chvíli nějakou lákavou nabídku. Minulý týden šéfkuchar Michal Göth připravil pětichodové menu a vína, které nám měla představit rakouskou oblast Wachau.
Tématické menu za rozumnou cenu, navíc s vhodným vínem ke každému chodu, to je přesně to co máme rádi a myslím, že i pro kuchaře je radost, když mu od stolu přijde jednotná objednávka. Oba dva jsme si tedy dali “Wachau v pěti bodech” (790 CZK) a aby byla pohádka kompletní, tak včetně vína (675 CZK) z produkce tamního vinaře jménem Franz Pichler.
Wachau je necelých 40 km dlouhé údolí, kterým protéká Dunaj a ohraničují ho města Melk a Krems (rodiště naší dobré kamarádky – krémžské hořčice). Z Brna je to asi 150 km, celá oblast plná vinic a starobylých městeček, byla zapsána na seznam UNESCO, takže je to dobrý tip na výlet nebo dovolenou.
Zpět k jídlu! Na úvod, ještě mimo párování s jídlem, jsme jako kuriozitu dostali skleničku červeného vína, kterého se ve Wachau tolik nevyrábí a navíc se podává vychlazené. Bohužel jsem si nepoznamenal jméno, aspoň bude po čem pátrat až si tam uděláme výlet.
První chod, aperitivka, a hned plný počet bodů. Tlačenka nebo spíš sulc z telátka a k tomu Zweigeltrebe rosé, Federspiel 2008. Tento chod měl jedinou chybu – bylo toho málo! Růžové víno působí trochu nepatřičně, tlačenka automaticky vyvolavá pivní reflex, ale fungovalo to dobře.
Další požitek byla polévka. Bramborovo – houbový krém, který byl doplněn malým špízem z uzeného pstruha a černých oliv. Mám tyhle krémové polévky rád, chřestový krém, hráškový krém a teď už taky bramborovo – houbový. K tomu ta výrazná uzená ryba, kterou jsem si ze špízu sundal do polévky. Jedli jsme to z hrnku kávovou lžičkou, což je dobrý způsob jak hosta donutit vychutnávat. Víno bylo Grüner veltliener, Bachgarten 2008.
Rybí chod byl v tomto podniku oblíbený candát s cibulkovými gnocchi, pažitkou a máslovou strouhankou. K pití asi nejúspěšnější víno tohoto večera – Weisburgunder, Gaisberg smaragd 2008. Candát má nádherně pevné maso, jen nevím je-li chyba, že jsme narazili na pár kostí. Gnocchi byly hodně měkké a s ochucenou strouhankou a pažitkou celé jídlo působilo hodně svěže a jarně.
Hlavní chod byla masová bálož v podobě variace z mléčného selátka s grilovaným zelím a bramborovým fondant. Konkrétně šlo o tři různé porce ze selátka – kotletu s kostí, kýtu a mega úžasnou roládu z bůčku. Na pití jsme měli Riesling, Herzenleiten das beste Smaragd 2008. Zelí i příloha šla k masu naprosto skvěle a za tou bůčkovou roládou, šel bych světa kraj (šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu – ale v duši věčný máj, šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy, šel pouští – a měl v srdci perly rosy…)!
Vyžádali jsme si menší pauzu před dezertem, během které jsme jako pozornost z kuchyně dostali kopeček osvěžující meruňkové zmrzliny, což byla vhodná předehra dezertu. Tvarohový knedlíček s meruňkovým rozvarem byla sladká tečka doplněná sladkým vykřičníkem v podobě ledového vína Welschriesling, Weinrieder 2002. Ještě že jsme měli dost vody, protože toho sladkého na mě bylo moc. Ledová a slámová vína beru spíš jako kuriozitu co se výrobního procesu a výsledku týče, nechápu jak to může někdo pít takto neředěné 
U Kastelána jsme strávili skoro tři hodiny, během kterých jsme ochutnali skvělá jídla a vína. Celé menu nemělo žádnou slabou část, naopak několik chodů nás vyloženě dostalo. Michal Göth to s náma prostě umí, až nás to trochu štve, protože pak není čas zajít okouknout jiné zajímavé podniky v Brně
