Brno zažívá sushi boom. Nákupní centrum Olympia otevřelo novou část a co byste řekl pane doktore? Má ho tam!
Pokud správně počítám, tak řetězec Sushi Point v Olympii otevřel svou pátou provozovnu. Samotnou otvíračku jsme si při pohledu na dav valící se směr Modřice rádi nechali ujít, ale o týden později už jsme vyrazili otestovat. U vchodu postávala slečna rozdávající úsměv a voucher na 30%, takže jsme vešli v dobré náladě. Interiér je docela tmavý, ale stoly jsou dobře osvětlené. Asi třetina podniku je kuřácká a bohužel od nekuřácké části je oddělena jen opticky. Obecně považuju za jasný důkaz mozkové disfunkce u managementu nákupních center toleranci ke kavárnám a restauracím, které povolují kouřit. Absolutní prvenství si drží Vaňkovka se svou otevřenou kavárnou/kuřárnou naproti Karlově pekárně.
Hned po usazení přišlo příjemné překvapení – malé vlhké nahřáté ručníky na ruce. Na ochutnání jsme dostali pár oliv a kousek pečeného lososa s teriyaki omáčkou. Docela dlouho jsme si nemohli z menu vybrat, je totiž obsáhlé až to pěkné není a jako u všech podniků s rozsáhlým jídelním lístkem vzbuzuje pochybnosti o čerstvosti a pečlivosti přípravy. Naštěstí má snad každá položka fotku, což výběr docela usnadní. Zvoli jsme si základní maki s tuňákem (170 CZK) a větší maki s lososem a avokádem (250 CZK) k pití nealko Radegast (třetinka 40 CZK).
Při objednávce přišel první menší problém s obsluhou, kterých bohužel později bylo víc. Rozhodovali jsme mezi maki s lososem a avokádem a maki se zeleninou. Dostalo se nám následujícího taktního rozřešení: “hm no s lososem je to lepší, tamto je jen zelenina a to by vám asi nic neřeklo”. Předvedl jsem decentní WTF xicht, ale nakonec proč ne, souhlasili jsme s lososem, když je tedy ta zelenina tak fádní. Trochu víc jsme ale začali koukat po personálu a všimli si jak jsou to všichno kluci bez úsměvu, kteří se vzhledem a chováním hodí spíš za bar ve fitku.
Bez většího čekání jsme dostali na stůl naši objednávku ve stylové kulaté lakované misce. Nepochopil jsem přítomnost mochyně a dvou plátků citrónu plného pecek. Co se špatného sushi týče, jsem zatím schopen poznat jen nedovařenou rýži a tuhou řasu a to rozhodně nebyl případ našeho jídla, takže jsme si řekli znovu o menu s náladou zkusili dezert.
Volba padla na zmrzlinu ze zeleného čaje (95 CZK) a japonské mangové košíčky (120 CZK), což se zase neobešlo bez vysíracího “hm, kokosový jsou lepší”. Jednak jsme neprojevili náznak potřeby poradit a druhák by nás spíš zajímalo proč nabízí něco co pak musí obsluha rozmlouvat.
Prezentace zmrzliny byla docela rustikální a opět s připomínkou, že letos se mochyně urodilo fakt hodně. Chuť čaje byla poněkud nevýrazná a porce to byla spíš pro dva.
Teplé mangové košíčky (mochyně přítomna!) v banánovém listu byly super a asi jako jediné z toho co jsme ochutnali stojí za vyzkoušení.
Závěr návštěvy byl bohužel poněkud nepříjemný. Kuřácká část se docela rozjela, neoznačené a tmavé toalety nekorespondují s zamýšlenou úrovní podniku a největší trapas předvedla obsluha, když nám přinesla účet s ujištěním, že předložená sleva 30% byla započítaná. Nebyla a při reklamaci na baru u pokladny proběhl pokus o aplikaci “mrtvého brouka”. Nazaťukat frajírkovi na rameno, tak tam asi čekáme do zavíračky, kdy nám řeknou, že zločin je již promlčen.
Kvůli sushi do Olympie nemá smysl jezdit. Cenově mnohem lépe vyjde Momo a kvalitativně stále vede Koishi. Pokud sushi v nákupním centru, tak raději podnik s jezdícím pásem a “all you can eat” nabídkou. V Praze ho už mají, takže v Brně ho můžeme čekat tak do tří let?
