Zašli jsme na další menu věnované státnímu svátku, nyní při příležitosti 17. listopadu, kdy se slaví Den boje za svobodu a demokracii. Byli jsme zvědaví, zda-li se podaří zopakovat úspěch z 28. října.
Udělat ke státnímu svátku speciální menu zaměřené na českou kuchyni je super nápad a Den české státnosti v Zemanově kavárně se povedl. Jenže uspět jednou je určitě fajn, ale to co je skutečně důležité, je neklesající úroveň kvality a to se při naší druhé návštěvě nepovedlo.
Menu vypadalo sympaticky, jídel bylo sice méně, ale ceny opět pod 100 CZK a podnik z větší části zaplněn. Vzhledem k tomu jak je kavárna velká, by si personál zasloužil posilu nebo možná jen lepší organizaci práce, protože když slečna co vezme objednávku na malé pivo ho pak jde i natočit, tak se nelze divit dlouhému čekání všech ostatních.
Ani jsme netušili jaké štěstí jsme měli, když jsme si objednali jídlo. K vedlejšímu stolu si asi za patnáct minut sedla rodinka, která měla rezervaci a dozvěděli se, že z menu už je jen polévka a jedno hlavní jídlo (nebyla ještě ani jedna hodina). Drsná chyba si vyžádala drsné prudy směrem k obsluze a stejně drsný byl i závěr – místo svátečního oběda v restauraci raději zajdou někam na pizzu.
Nám tedy bylo přáno najíst se podle plánu a studený předkrm v lidovém stylu – uzený bok s křenem a domácím chbelem (45 CZK) – byl OK a dalo by se říct, že i pobavil svou obyčejností.
Terinka z uzeného lososa s pečenou červenou řepou (55 CZK) zněla lákavě, bohužel byla uvnitř značně namrzlá a to ať si každý zkusí jak chutná ledová brambora. Pečená červená řepa to naštěstí trochu podržela, ale jinak byl tento chod zklamání.
Úlet dne byla polévka. Mělo jít o kachní polévku s ořechovými knedlíčky (40 CZK), ale my ji přejmenovali na polévku svíčkovou. Netuším jestli to byl záměr nebo se to nějak zvrhlo, ale zejména v chuti to byla jasná svíčková. Dostat talíř plný svíčkové je vlastně docela příjemný zážitek, ale příště bych raději zase nejakou klasiku 
Svíčková Wellington (95 CZK) do konceptu české kuchyně asi moc nepasuje, ale těšil jsem se na ni, protože to je populární jídlo v Hell’s kitchen. Obávám se, že předložit Gordonovi tento exemplář, tak nic neřekne a rovnou vykadí atomovku, protože to byla veliká hrůza. Připálená štáva, rozmočené těsto, absence sušené šunky, neidentifikovatelné bylinky i houby a maso udělané durch.
Nechápu jak kuchyně může vydat tak hrozný wellington a tak dobrého španělského ptáčka (79 CZK). Asi se vyplatilo volit českou klasiku (byl ještě králík na smetaně s karlovarským knedlíkem) než západní kuriozitu.
Na dezert už jsme chuť neměli. Bilance svátečních menu v Zemanově kavárně je teď 1:1 a uvidíme jak dopadne další kolo. Zatím ještě máme chuť zajít a zjistit jestli se kuchaři podaří zopakovat úspěch z prvního kola.
