V únoru se mi stala zvláštní věc a můj život foodblogera už nikdy nebude takový jako dřív. V potu tváře, se zády zkřivenýma bolestí a rukama sotva udržícími nůž, jsem si prošel cestou, která začíná u stolu a končí u sporáku. Ano, dámy a pánové, bulvár nelhal a já jsem skutečně vařil v restauraci U Kastelána!

OK, dost patosu, přistoupím k věcnému popisu událostí. Všechno začalo mou poznámkou na jednom pokračování školy vaření, o které tady píšu skoro pořád. Dělali jsme krevety s dýňovým kari a kokosovým krémem a použili jsme kupovanou zelenou curry pastu, tak jako to udělá asi 99% těch, kteří občas něco jihoasijského zkusí uvařit. A tu se ozval držtička Sänger, namistrovanej z výletu do Thajska a otázal se “Není to škoda? Co si takhle udělat vlastní pastu?”. Michal Göth na to zareagoval návrhem, že bych se teda mohl předvést, když mu do toho kecám a ukázat co jsem se v tom Thajsku naučil, na což jsem já chlapácky odpověděl “no problem”.

Chvíli jsem myslel že je to jen fór, jenže nebyl a mně začalo docházet, co jsem si to na sebe ušil. Jedna věc je myslet si o sobě že umím něco uvařit, druhá věc je uvařit to někomu jinému a třetí věc je připustit aby si někdo zaplatil za to že ho to naučíte vařit! Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem z toho byl nervózní. Příprava začala schůzkou s Michale Göthem, kde jsem navrhl jednotlivé chody. Další sraz už byl u plotny, kde jsem jednotlivá jídla na zkoušku uvařil, něco jsme zrušili, něco přidali no a výsledkem bylo následující menu:

• Kruang gaeng ped – červená curry pasta
• Kruang gaeng keow wan – zelená curry pasta
• Poh pia – smažené jarní rolky s okurkovým dipem
• Som tam – pikantní salát
• Tom yam goong – klasická pikantní polévka s krevetama
• Phad thai – smažené nudle
• Pla bo ran – smažená ryba s bylinkovou tapenádou
• Gaeng kheo wan gai – zelené curry s kuřecím masem
• Khao nieo mamuang – mango s lepivou rýží

Mou poslední naději že se z toho nějak vyvleču zabila zpráva, že je vyprodáno. 12 lidí na první termín! U mě nastoupily klasické fáze stresu: negace, agrese, smlouvání, deprese a na konec i to smíření. Smířen se vším jsem den předem nasedl s Michalem Göthem do auta a hurá na nákupy. O většinu exotických surovin se pochopitelně postarala tržnice na Olomoucké a pro zbytek jsme dojeli do Makra.

Samotný kurz jsem začal teoretickým úvodem o základních principech thajské kuchyně a pak jsem přešel ke zbožíznalství, kde jsem představil několik základních surovin. To že je thajská kuchyně hlavně o pořádné krájecí přípravě se následně přesvědčili všichni a pro mě začalo to největší peklo – neustále sledovat aby každý něco dělal a zároveň dohlížet na to jak to dělá.

Další velký problém jsem měl s odhadem surovin, což se vlastně projevilo už při nákupu surovin. Kolik balení mungo výhonků na jarní rolky a pad thai pro 15 lidí? Kolik tofu? Tři svazky koriandru budou stačit? Nesnáším otázky na který nedokážu odpovědět! “Kolik šalotky mám nakrájet? Bude tolik té mrkve stačit? Krájím to dobře? Ještě nějaké chilli papričky?” To jak mě po dvou hodinách lítání po kuchyni bolely nohy a záda nemá ani smysl ani zmiňovat.

Každopádně konec dobrý všechno dobré. Začínal jsem v 9 ráno a v 8 večer jsem se naprosto zničenej vlekl domů. 12 lidí jsem ukočíroval při tvorbě sedmichodového menu a zjistil jsem, že nejlepší lék na vyčerpanost je pochvala. Ovšem nevím, jestli mě nechváli jen proto, že jsem stál se sekáčkem v ruce a divně se kýval!

Na druhé kolo za 14 dnů se sešlo lidí 8, což bylo i díky zkušenostem z prvního kurzu lépe zvladatelné. Ještě takových třeba 100 opakování a začnu si i věřit Já si z toho všeho odnesl zase o něco větší respekt ke kuchařům, kteří dělají svou práci poctivě a kdyby mě náhodou Michal Göth chtěl zase vzít za slovo a do něčeho podobného uvrtat, tak řeknu že jsem jen účelově mlžil protože jsem měl obavu z odposlechu!