Když jsem plánoval nedávný výlet do Barcelony, tak jsem výjimečně nehledal žádné restaurace, protože tentokrát jsem si chtěl užít nejen jídlo, ale i samotné vaření.

Nakupovat na trzích a vařit si je v Barceloně dokonalé. Přímo v centru jsou dvě tržnice a díky AirBNB není problém najít ubytování v sousedství jedné z nich a mít tak k dispozici kuchyň i zdroj super surovin. Osobně jsem pochopitelně čekal pestrou nabídku ovoce, zeleniny a ryb, ale v reálu jsem se stejně neubránil blaženému výrazu idiota, který ignoroval ztrátu orientace a verbální projev omezil na randomizované “týjóóó”.

Došlo mi jak vůbec nejsem zvyklej na nákup na trhu a hlavně na totální zahlcení nabídkou. Navyklej z domova jsem šel nakupovat a v hlavě měl konkrétní seznam surovin na plánované jídlo. Jenže hned co jsem vplul mezi stánky, tak mozek dostal křížovou palbu a trápil se v hledání plánovaných surovin a ignorování stovek jiných, které zrovna byly na pultech. Bylo časově dost neefektivní bloudit po tržnici a nedej bože ještě zkoumat liší-li se nějak výrazně cena u různých prodejců. Nejlepší je totiž vzít nějakou super hlavní surovinu (rybu, drůbež nebo maso), k tomu zeleninu, čerstvé pečivo a flašku vína (nebo raději dvě) a mít za 5 minut hotovo a valit to domů uvařit.

La Boqueria market

Největší tržnice přímo v centru hned u La Rambla – takového Barcelonského Václaváku Odhadem asi 80×50 metrů zastřešené plochy rozparcelované na stánky, které nabízí kompletní sortiment umocněný na kladné celé číslo větší než jedna! Některé stánky fungují jako bistra, u kterých hosté sedí nacvakaní na barových stoličkách. Pinotxo je asi nejslavnější, což bohužel znamená, že na možnost dát si tam něco k jídlu se může čekat klidně přes půlhodinu a to v tom davu není nic příjemného.

Při příchodu od La Rambla je dobrý koupit si vychlazený fresh za 1.5 EUR, projít se okolo tržnice a vyhnout se tak největším mačkanicím.

St Catherine’s market

Menší a turisticky mnohem méně známý trh, jen kousek od katedrály svaté Eulalie. Upoutá originální střechou, dostatkem prostoru a absencí davu turistů. Sortiment je v podstatě stejný jako na La Boqueria, jen počet stánků je menší a tím pádem člověk ani tolik nebloudí.

Srdcovky a olihně na víně, olivy a sušená rajčata, špagety

První jídlo co jsem uvařil ze surovin koupených na trhu. Srdcovky jsou nádherné mušle, které v jídle udělají největší parádu šťávou, kterou pustí. Na pánev jsem je hodil spolu s olihní nakrájenou na proužky (prodavačce se moc nechtělo mi je vyčistit, ale uprosil jsem ji). Ještě jsem na pánev hodil pár neoloupaných stroužků česneku, ten se díky neoloupání nespálí, změkne, ztratí štiplavost a je tak úplně nejlepší. Zastříkl jsem to vínem, nechal pár minut dusit, přidal rozpůlené černé olivy, nakrájená sušená rajčata a už jen zasypal nakrájenou hladkolistou petrželí, kterou jsem dostával automaticky ke každému nákupu ryb nebo seafood.

Celé jsem to ještě promíchal se špagetama, snědl a uvědomil si že to nemám vyfocené Cenu přesně nevím, komplet určitě do 10 EUR i s vínem, některé druhy srdcovek ovšem stály i přes 20 EUR za kilo.

Mořské nože na víně

Delikátní škeble, na které jsem se moc těšil. Jak už to tak u seafood bývá, tak jsem to nijak nekomplikoval, hodil jsem je spolu s česnekem a pár kousky tuňáka na pánev, chvíli restoval, zastříkl bílým vínem, podusil a hotovo. Jedli jsme to s bagetou a pili k tomu víno se kterým už se škeble skamarádily na pánvi.

Je docela zábava koukat na ty škeble na trhu. Hodně ze schránky vylízají, ale velmi rychle reagují, takže když je prodávající poklepe, hned zalezou a prokážou tak svou čerstvost. Nevýhodou je hodně křehká schránka, takže na pánvi žádné šílené prohazování a taky občas zavržou mikro zrníčka písku. Svazek škeblí stál 6.90 EUR.

Steak z tuňáka s ratatouille

S tuňákem jsem se na trhu trochu ztrapnil, když jsem chtěl aby mi prodavač uřízl jeden steak z takovýho menšího kusu. Koukal na mě asi jako kdybych přišel do pekárny a chtěl si koupit čtvrtku rohlíku. Prostě ten kilovej kus tuňáka byla nejmenší prodejní jednotka. Vzhledem k tomu že kilo stálo 8.50 EUR, tak jsem to vzal Na druhou stranu koupil jsem to odpoledne posledního dne v Barceloně, takže jsem se tuňákem nechutně přejedl!

Prodavač maso gigantickým nožem zbavil kůže a podle mých požadavků naporcoval. Já ho doma jen potřel olivovým olejem a na vroubkované pánvi v rychlosti jen tak půlminutu z obou stran opekl a zastříkl limetkou. Jíst přes půl kila tuňáka přešvihnutého na welldone by bylo to poslední čím bych se chtěl s Barcelonou rozloučit!