Výlet do “Zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky” se z fáze plánování přesunul to realizace, zatím co já se z fáze veselého hocha přesunul do fáze apatického velvyslance království netečnosti. Přes 20 hodin na cestě mi rozhodně dalo zabrat a první den v Hong Kongu byl hlavně o postavení základního tábora a aspoň nějakém zorientování se.

Letěli jsme z Vídně s Qatar airlines. S Vídní a celou evropou jsme se rozloučili domácí svačinkou spláchnutou europivem u kterého potěšila jen cena bez letištního příplatku (0.5l Heineken za 1 EUR) a šlo se na věc. Při bookování jsme si trochu ze srandy zvolili speciální jídlo “hindu vegeterian” a “arabic vegeterian”, což děvčata na palubě vzaly velmi vážně a dokonce nám nabídly přesazení do jiné části letadla abychom nemuseli čichat maso servírované ostatním cestujícím. Jelikož tou jinou části nebyl myšlen bussines, tak jsme poděkovali a řekli, že masové trauma vyřešíme vínem.

Spíš než masové jsem postupně ale musel řešit trauma z fusion cuisine, která si vzala to nejhorší z letištní a nemocniční stravy a byla nám servírována jako “speciálo”. První verze se docela povedla, ale další tři byly jen bolestivou variací na téma “zelené nebo béžové blitíčko s rýží”. Doufám, že se mi ještě podaří zrušit speciála na zpátečním letu, jinak se budu muset nechat vysadit v Thajsku a tam se aspoň 14 dnů dávat dohromady!

Několik cestovalských doporučení

Na letišti v Doha není vůbec co dělat a free WIFI je připojena asi 56kbs modem. Při přestupu delším jak 3 hodiny bych neváhal, za 39 USD si koupil vstup do Oryx Lounge a užil si tam all you can eat bufet i internet.

Na letišti v Hong Kongu je free WIFI a funguje super. Hned po imigračním a vyzvednutí kufru jsme zašli do 7. patra, kde v sektoru F má stánek One2Free a tam jsem si za 100 HKD koupil do iPhone SIM s 100 HKD kreditem, ze kterého jsem si za 78 HKD aktivoval unlimited 3G internet na týden.

Airport expres stojí single 100 HKD, ale pro skupinu dvou jen 160 HKD.

Taxi je levné, takže s ním všichni jezdí a na exponovaných místech se na taxi stojí docela dlouho fronta.

Doporučení na restaurace jsem si bral z “místního SCUKu” OpenRice.com (mají i app pro iPhone) a pak hodně aktivního lifestyle blogu SassyHongKong.com

Ubytování přes AirBnB a plánování pomocí Tripomatic!

Jídlo log

Jako první jsem si z domova plánoval zajít do chváleného vegetariánského podniku Grassroots Pantry, který máme kousek od privátu, ale Qatar mi to minimálně na jeden den rozmluvil

Namířili jsme si to raději z kopce dolů směrem k čtvrti Central a chtěli zajít do obchodu Wo Hing, kde mají mít skvělé místní klobásky, jenže jsme ho prostě nenašli. S navigací jsme se motali dokola, furt že nějakých 50 metrů a prostě nic. Buď už měli zavřeno a nebo je ten obchod ukryt někde v pasáži/suterénu. Zkusíme to asi ještě jednou někdy později.

Co jsme našli celkem snadno bylo vietnamské bistro Noodlemi, které je tady teď asi hodně populární a předevčírem se tam zastavil i Joël Robuchon! K tomuto kuchařskému velkoknížeti se ještě vrátím!

V Noodlemi jsme si dali letní závitky (45 HKD – tak se říká nesmaženým jarním závitkům?), nudle bun s vepřovým pěti chutí (55 HKD) a na pití čaj z citrónové trávy (28 HKD – lepší je teplá varianta). Ceny celkem mírné, ale určitě se tu dají najít levnější podniky, pokud je taková potřeba a dostatek odvahy. Mně se líbila čistota, lehkost, čerstvost, minimum tuku a sympatická obsluha.

Povzbuzen infem že “Robuchon is in town” jsem ostrým tempem zavelel k návštěvě mega luxusního obchoďáku The Landmark, kde má tento kuchař století celkem 3 podniky. Nejdostupnější je Le Salon de Thé, taková cukrárna-pekárna-bistro, kde za ceny okolo 50 HKD pořídíte dokonalé (protože Robuchon nic jiného neprodukuje) zákusky a pečivo. Problém byl, že zavírají v 20:00 a my dorazili v 19:30, kdy už uklízeli pulty (prostě Francie jak má být!). Ochotně nám ale ještě prodali dva zákusky (celkem 80 HKD) a prozradili, že mistr včera odjel a do nedělě bude v Macau. A hádejte kdo jede v pátek do Macau a kde bude obědvat (fingers crossed)?!

V patře nad Le Salon de Thé je slavný Robuchonův tříhvězdový L’Atelier, kam vás pošlou, když se dotážete na toaletu. Na recepci se vás ujme slečna (rating 8 až 9), vede vás dlouhou chodbou obloženou tmavým leštěným mramorem, dveře na fotobuňku se postupně otevírají a pak na konci cesty – voilà – záchod! Jak mě tak vedla, skoro jsem zapomněl proč jsem tam vlastně šel, ještě že mám tu Kiku aby mi to připomenula!

Jako poslední zastavení jsem naplánoval podnik, kde jsme byli při naší první, super krátké, návstěvě Hong Kongu, Yung Kee. Ten podnik mě nepřestane překvapovat. Minule vůbec nevěděli že mají hvězdu a teď jsem zjistil, že mají kompletní take away menu za ceny okolo 50 HKD. Objednávky se berou normálně uvnitř, hned u kuchyně, kde se to i platí a čekání (asi tak 90 vteřin) lze využít k nákupu jejich klobásek, takže možná na Wo Hing kašlu a zajdu tam kam trefím.

Nechali jsme si zabalit jejich slavnou “roasted duck” spolu ještě s barbecue vepřovým a rýží za 48 HKD. Balení krásné, ale obsah teda hodně pod levelem dostatečnosti. Dalo mi práci poznat co je vepřové a co je kachna, kterou jsem nakonec identifikoval jen podle spousty kostí, které tam tak parádně zůstanou, když ji kuchař sekáčkem na frekvenci 250 bpm porcuje. Nevyrovnaná a nudná porce s hromadou rýže a s trochou masa. Ale taky jsem možná zatím nepoznal průměrnou úroveň místního take away a ryju teď do těch nejlepších.

Na to že byl náš první den v HK jen poloviční, jsme stihli už docela dost a fakt těším na zítřek, kdy je na programu předávkování dim sum, dál restaurace, kam mi rezervace dala fakt dost zabrat a kromě jídla nás čeká setkání s Buddhou, konkrétně největším sedícím

PS: sorry za fotky, všechno je z mobilu, nemám čtečku na karty.