Konečně jsme si našli čas vyrazit za jídlem v rodném kraji. A co je jedním z hlavních gastronomických reprezentantů olomouckého kraje? No přece olomoucký tvarůžek, který se zcela logicky vyrábí v Lošticích, kde je také restaurace nabízející jídla z této speciality.
První článek na objednávku! Poprvé mi někdo napsal abych o něm napsal a naštěstí to bylo k tématu a shodou náhod taky kousek od mého rodného Zábřeha, takže jsem v sobotu dopoledne vyrazil do Mohelnice k mladému česko-tureckému manželskému páru, okouknout jejich začínající vyrobu tureckého dezertu baklava.
Perník, dostihy, absurdní závody o Zlatou přilbu, nádraží a smradlavé Paramo. To je tak všechno co bych k Pardubicím ještě před týdnem řekl. Jenže teď v první řadě musím říct název jedinečné restaurace, kvůli které se vyplatí jet 150 kilometrů a to ne jen tehdy když má Kika svátek.
V sobotu 13.6. bylo krásně a já jsem zašel na workshop, kde jsem ochutnal čtyři různé tažíny, sladký čaj ze sušených limetek s kardamonem, hamanovy uši a taky jsem se naučil čistit kalamáry.
Téměř přesně po třech měsících jsme si opět mohli zkusit něco uvařit pod vedením Michala Götha. Výroba pětichodového letního menu, to byla akce na celý den a klidně bychom tam provařili, propili a projedli i noc 
Gastroakce roku, kde Aláh naznačil, že se modlíme k nesprávnému bohu. Dal jsem všechny tři dny, což se decentně projevilo na mém zdraví a než se dostanu trochu do formy, sepíšu spíš takový fotolog, co všechno jsme s Kikou ochutnali.
Ve středu odpoledne brněnský hotel Slavia zažil nájezd davu prahnoucího po čokoládě. Stála se dlouhá fronta, místnost, kde se akce konala, byla kapacitně přetížena asi tak o 500% a člověk ochutnal spíš to k čemu se náhodou promačkal a pročekal. Nelze ale říct, že by to byla nepovedené akce, lidi se naštěstí nechovali jako stádo a pořadatelé prostě nečekali takový zájem.
Trilogie je završena. Poslední z trojice nových brněnských sushi podniků ve středu 20.5. zahájil provoz pro veřejnost, takže jsme na nic nečekali a zašli jsme se tam podívat a hlavně ochutnat.
Jeden z nejčastějších neduhů našich restaurací jsou absurdně obsáhlé jídelní lístky, které klidně mají přes sto položek. V Paříži jsme navštívili podnik, který už padesát let nabízí pouze jedno jídlo, nebere rezervace a stojí se tam fronty.
Chilli Julie do nového Apetitu napsala pěknej článek o tom kde se v Brně najíst, kam zajít na kafe, kam na víno a taky kde nakoupit. Je to dobrej nápad a mám potřebu to trochu okomentovat a dodat vlastní doporučení.
