Jeden z nejčastějších neduhů našich restaurací jsou absurdně obsáhlé jídelní lístky, které klidně mají přes sto položek. V Paříži jsme navštívili podnik, který už padesát let nabízí pouze jedno jídlo, nebere rezervace a stojí se tam fronty.

V Paříži jsou dokonce tyto restaurace tři (jedna ještě v Ženevě a podle Wikipedie licencují provoz v dalších podnicích, ale na jejich webu je neuvádí), provozují je dcery původního majitele, který první podnik založil v roce 1959. My byli v tom, který je kousek od Boulevard St Germain na adrese rue Saint-Benoît 20.

Měli jsme zase štěstí na dobré časování, podnik má otevřeno na oběd (už nevím přesně, ale zhruba od 11:00 do 14:30) a pak až na večeři (od 19:00 asi do 22:00). My přišli těsně po devatenácté hodině, bez čekání byli usazeni, ale do deseti minut bylo plno a venku už se čekalo. Uvnitř je hodně velká hustota stolů, kde usazení většinou znamená odsunutí vedlejšího stolu aby se host protáhnul sedí-li u zdi. Interiér působí jako luxusní bistro, což vlastně podnik je. Dřevěné obložení v kontrastu s jednorazovým prostíráním na které servírka ve stylovém cernobílém úboru rovnou napíše objednávku. Ocenili jsme personál se znalostí angličtiny, což ve Francii rozhodně není běžné.

Podnik tedy nabízí jedno jediné menu (25 EUR), které obsahuje jako předkrm salát s vlašskými ořechy a jako hlavní chod steak z roštěnky s hranolkama a úžasnou omáčkou. Její recept je tajný a právě kvůli ní se tam lidé vrací a stojí frontu. Nabízí také dezerty, ale k tomu jsme se jako obvykle už nedostali. Na pití jsme si dali jejich domácí červené víno (9 EUR), mimochodem v půl litrové lahvi, což pro nás dva ideální balení.

Obsluha i kuchyně frčela na plné obrátky bez jediného problému, už to za těch padesát let asi mají natrénováno I k salátu jsme dostali bagetu, kterou jsme si pak přikusovali k vínu při čekání na slavný steak. Ten je servírován ve dvou kolech, nařezán na asi dvoucentimentrové proužky. Druhá část zatím odpočíva na stojanech, které zahřivají svíčky. Omáčka nemá příliš lichotivou barvu, zato její chuť je super. Hlavní ingredience asi budou játra, máslo a nějaké bylinky a pověst nelhala, budu ji chtít ještě někdy ochutnat. A to i přesto, že Kristýna zvládla jen první kolo a já, od babičky naučený dojídat, jsem musel zvládnout jednu a půl porce!