Minulý rok se mi poštěstilo navštívit Hawaii a jelikož se mi taky už pár let dobře žilo s mou milovanou Kikou, položil jsem jí asi dva týdny před odletem jednu důležitou otázku. Odpověděla mi “tak jo” a začala legrace.
Poslední letošní letní víkend jsme využili k výletu do Prahy, odkud jsme na oběd zajeli do Měchenické restaurace Fregatta. Zdeněk Pohlreich z ní byl nadšený, takže naše očekávání byla veliká!
Původně jsme tam jít nechtěli. Z průvodce jsme si vybrali pěknej podnik s místní kuchyní, jenže ten už neexistuje a tak jsme si to udělali trochu dobrodružnější a zapadli do podniku, kde se pilo pivo, sledoval fotbal a taky se dalo najíst.
První zastávka našeho výletu bylo Rennes, partnerské město Brna a hlavní město Bretaně. První příležitost ochutnat něco nového a první spokojené zápisky do deníčku.
Člověk nemůže pořád jen sedět doma, občas taky musí ven mezi počítače. Delší čas jsem nic nenapsal, protože nebylo prostě kdy. Udělali jsme si takový malý eurotrip, kde kromě opalování a očumování památek, šlo hlavně o jídlo.
Belgické pivo prý chutná jako by ho už někdo pil a proto jsme se v Bruselu vypravili do podniku, který je v Guinessově knize rekorů zapsán jako hospoda, která nabízí největší spektrum piva na světě. Mají jich přes 2000 a my si zkusili dát po jednom pivu z každého kontinentu.
Každý rok Plzeňský Prazdroj sestavuje přehled 100 nejlepších podniků, kde čepují jejich pivo. V Brně jich je osm a z toho jeden patří mezi nejlepších deset v republice. Kdo si v takové hospodě dá aspoň jednu plzeň, může si říct o razítko do průvodce. My jsme se rozhodli získat za jedno odpoledne všech osm brněnských razítek.
Ano, je to už trochu nuda, ale my si nemůžeme pomoct, když na nás z podniku U Kastelána chystají každou chvíli nějakou lákavou nabídku. Minulý týden šéfkuchar Michal Göth připravil pětichodové menu a vína, které nám měla představit rakouskou oblast Wachau.
Konečně jsme si našli čas vyrazit za jídlem v rodném kraji. A co je jedním z hlavních gastronomických reprezentantů olomouckého kraje? No přece olomoucký tvarůžek, který se zcela logicky vyrábí v Lošticích, kde je také restaurace nabízející jídla z této speciality.
První článek na objednávku! Poprvé mi někdo napsal abych o něm napsal a naštěstí to bylo k tématu a shodou náhod taky kousek od mého rodného Zábřeha, takže jsem v sobotu dopoledne vyrazil do Mohelnice k mladému česko-tureckému manželskému páru, okouknout jejich začínající vyrobu tureckého dezertu baklava.
Perník, dostihy, absurdní závody o Zlatou přilbu, nádraží a smradlavé Paramo. To je tak všechno co bych k Pardubicím ještě před týdnem řekl. Jenže teď v první řadě musím říct název jedinečné restaurace, kvůli které se vyplatí jet 150 kilometrů a to ne jen tehdy když má Kika svátek.
