Čtvrtý a předposlední den našeho výletu byl totálně monotématický a kéž bychom si takový program naplánovali co nejdříve! Na škole vaření jsme se totiž dozveděli spoustu užitečného o místní kuchyni i celkové situaci, což by nám ušetřilo začátečnické tápání a hlavně bychom nešli do profláknutých podniků, kde kvalita prý upadá, ale věděli bychom o místech, která jsou super a nejsou na první stránce v Google, když hledáte “best dim sum in HK”.
Na celý den jsme vypadli z Hong Kongu do Macau, viděli tam gamblerské peklo, potkali jednoho z nejlepších kuchařů naší doby a večer si užili i trochu stresu u čínských hranic, kam jsme nechtěli a u dveří do bytu, kam jsme chtěli.
Celkem úspěšně jsme překonali jet lag, takže jsme mohli v plné síle skočit do prozkoumávání gastronomické planety Hong Kong. Kantonskou kuchyni jsme si dali k snídani i k obědu, pak jsme vyrazili ven z města do mraků k sedícímu Buddhovi a den zakončili čekáním na prý super světelnou show Symphony of lights.
Výlet do “Zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky” se z fáze plánování přesunul to realizace, zatím co já se z fáze veselého hocha přesunul do fáze apatického velvyslance království netečnosti. Přes 20 hodin na cestě mi rozhodně dalo zabrat a první den v Hong Kongu byl hlavně o postavení základního tábora a aspoň nějakém zorientování se.
Byl to zatím rozhodně nejdelší gastrovýlet jak časově tak kilometricky. Na začátku března jsme před zimou utekli do jihovýchodní asie s nadějí, že až se koncem měsíce do evropy vrátíme tak všude už bude jaro. Jaro si teda představuju jinak, ale výlet rozhodně naše představy predčil.
