Brali jsme to tak trochu jako gastronomickou stezku odvahy a nakonec se hlavně navzájem ujišťovali, že to bude v pohodě a hlavně, že ti červi nebudou živí! Nebyli. Byli pěkně mrtví, křupaví a sami o sobě jen s lehce oříškovou chutí. Cvrčci taky. Vlastně jsem snad vůbec poprvé viděl cvrčka, vydloubnul jsem ho z fazolové omelety!

Úplně první setkání s hmyzem v gastronomii to pro nás ale nabylo. V listopadu v tomhle podniku pořádali kurz pečení vánočního cukroví, kam Kristýna šla a vrátila se s plnou krabicí cukroví. Hned mi potvora dala ochutnat jednu čokoládovou roládu a jen co jsem ji snědl a pochválil, se s úsměvem zeptala jestli uhodnu co v ní je. Moučné červy jsem teda skutečně nehádal! No a o tom to asi celé je. Člověku se většinou červ od pohledu ekluje, ale když se od toho dokáže odprostit nebo to neví, musí uznat, že to chutná naprosto OK. Na druhou stranu, tenhle přístup bych teda nerad aplikoval pokaždé, neboť jak říká můj veliký životní vzor Jules Winnfield “Hele krysa z kanálu třeba chutná jako jahody, ale to se nedozvím, protože ji nikdy žrát nebudu”.

S hmyzí osvětou v Noemarch začali minulý rok koncem září a letos koncem ledna se pro veliký úspěch na dva týdny menu s hmyzem zase vrátilo. Konkrétně nás za 590 CZK čekalo:

• Míchaný salát s moučnými červy a rozpouštějícím se kozím sýrem
• Lívance z červených fazolí se cvrčky a tomatovou salsou
• Hruškový sorbet
• Zophobas na chilli s baby brambůrky a kapustovou růžičkou
• Perník s karotkou a kandovaným hmyzem servírovaný s ostružinovým sorbetem a čokoládovým oplatkem se sušenými červy

Na začátek jsme si poněkud zbytečně objednali Martini jako aperitiv a statečně zaveleli “2x hmyzí menu”. Proč zbytečné Martini? Protože v Noemarch mají sommeliera a to je jeden z pilířů, který podepřel náš zážitek. Povedlo se to trochu náhodou. Obsluha nám totiž vůbec nedala nápojový nebo vinný lístek, ale na pití se nás pochopitelně zeptala. Tak jsme přiznali, že fakt nevíme co se k červům hodí, jestli víno a nebo rovnou kořalka na kuráž a smazání traumatických vzpomínek. Že prý se zeptá. Po chvílí slečna přišla už s lahví nějakého německého ryzlinku, prý lehký, pitelný, alles gute. Navrhnul jsem, jestli by nešlo víno řešit po skleničce něčím co se bude hodit ke konkrétnímu chodu a asi to takhle budu říkat už všude! Díky tomu totiž přišel pan sommelier a naprosto nás dostal. Vzhledem k tomu našemu Martini, navázal fortifikovaným vínem Flock de Gascogne. Takže vlastně aperitiv číslo dvě a přesná trefa k výraznému kozímu sýru v prvním chodu.

První chod a první setkání s červem na talíři! Mouční červi, naší staří známí s cukroví, asi centrimetr a půl velicí, bez výraznější chuti. Naopak chuti na rozdávání měl kozí sýr, toho fakt můžu sníst jen trochu. Cibule nám tam spíš vadila a malí červi furt padali z vidličky. Ale spoň jsme se trochu otrkali a mohli vyrazit k druhému metě.

Nejprve sklenička La roseé de Citran, růžové víno z Bourdeaux, apelace Haut-Médoc a vinařství Citran. Musím ty vína takhle rozepisovat, protože sommelier nás fakt naladil, ke každému vínu nám řekl odkud pochází, čím se to v něm projeví a čím se hodí práve k tomu jídlu. Byli jsme z něho úplně hotoví a byla by škoda aby jeho úsilí zapadlo. Lívance z bílků, fazolí a cvrčků byly lehounke a chuťově znovu nepříliš výrazné, což ale zachraňovala výborná rajčatová salsa. Spolu s krásně voňavým vínem nádhera a museli jsme konstatovat, že se tam asi opijeme a to tak, že to rádi.

Hruškový sorbet bez jakéhokoliv hmyzu byl jen odpočinkem před hlavním chodem, který byl teda něco! Nejprve těžké červené Ona – Anakena. 50% Cabernet Sauvignon, 25% Merlot z 25% Carmenère z Chille, kde hrozny dostávají dvojnásobnou palbu slunce než v evropě. Víno je pojmenováno po vyhynulém indianském kmenu, který v té oblasti žil. Zophobas neboli Potemník, červ, který se do restaurací dostává asi jen tequile. Na chilli s hrubozrnou solí byli chuťově z celého menu nejlepší a měli by je mít ve stálé nabídce, fakt bychom na ně zašli znovu!

K dezertu jsme překvapivě dostali dezertní víno. Konkrétně Château Cousteau Cadillac, bílé sladké víno, které by snad ani jinak než k dezertu pít nešlo. Ten nám donesl přímo kuchař, pozdravit Kiki a podívat se na jedny z prvních, kteří prošli celým menu. Perník byl krásně mekký, zapuštěný kandovaný hmyz už nás nemohl vylekat. Kdo zajde na “normální” jídlo a nechá se vyhecovat, asi z menu zkusí právě dezert.

Celý večer byl jedinečný zážitek. Jediné negativum byl asi úvod s pitím, protože než si víno dám, rád bych věděl kolik stojí a z čeho vlastně vybírám, stejně jako zbytečně objednané Martini. Všechno ostatní to však bohatě vynahradilo. Zophobas na chilli, dezert a hlavně malá vinná exkurze! Při odchodu si nás pan sommelier ještě odchytil s malým panákem višňového likéru, jako dárek jsme dostali poukázky do fitka, no prostě si nás získali a rádi se vrátíme.