V rámci Středního odborného učiliště Bzenec je provozována restaurace, kde praktikují mladí kuchaři a číšníci. Zašli jsme na večeři a došlo nám proč je to s českou gastronomií tak špatné.
Jestli si někdo třeba při sledování Ano šéfe nebo prostě při návštěvě bežné české restaurace říká, kde se berou všechny errory v podobě zašifrovaných nebo pseudoveselých názvů jídel, nesmyslných obloh a ošizených receptur, tak si troufám říct, že za to můžou školy, kde se kuchaři učí. Alespoň SOU Bzenec prezentovalo dokonalou kolekci chyb s decentním dvacetiletým flashbackem.
On vlastně všechno práskne jídelní lístek. To máme v jídlech z drůbeže třeba “Kyjevský kotlet” nebo “Krůtí prsa po myslivecku”, v bezmasých je šest jídel ze šesti smažených a skóruje zejména “smažený sýr se šunkou”, pak už se přes heretické “Ďáblovo potěšení”, kanibalské “Žebírko paní šenkýřky” a abstraktní “Krakonošův oheň” dostáváme k jídlu na jehož názvu se ztrapnil nejeden menu tvůrce – a v Resturaci Junior se povedl docela raritní patvar – “Kordon blue”. Ani jedna stránka menu nezapomene upozornit že “v ceně jídla je započítána velká zeleninová obloha”, pochopitelně ke všem jídlům stejná, neochucená, absurdní a zbytečná.
Stejně absurdní jako důraz vedení na to aby prkeně obsluhující studenti měli neustále levačku v pravém úhlu a na jejich předloktí tak mohla spočinout bílá utěrka. Pohlreicha na ně na všechny! Tři nebo čtyři roky je tam drilují naprosto špatným směrem. Copak ti učitelé a vedení školy nesledují, že gastronomie se někam posunuje a jejich produktem je člověk, který po škole buď musí všechno zapomenou a začit znovu (má-li ambice) a nebo ambice nemá a začne produkovat to co se ve škole naučil a národ mu to bude žrát (a to doslova)?!
Stručně k jídlu, které jsme si dali. Asi díky tomu, že je restaurace přidružená ke škole, tak nemusí generovat zisk a ceny jsou roztomile nízké. Rozhodli jsme se proto plácnout se trochu přes kapsu a navíc vyzkoušet něco co prověří kuchyni i obsluhu. Dali jsme si biftek po chalupářsku (132 CZK) a biftek se šunkou a vejcem (142 CZK) a hned při objednávce se to začalo hroutit, protože nikoho nezajímalo jak propečené to maso chceme, což je smutné zejména v tom, že nás obsluhovala vedoucí odborného výcviku, tedy paní mistrová, nositelka zkušeností a vzor těm mladých. Navíc proč se biftek na pepři musí jmenovat “biftek po chalupářsku”?!
Jídlo dorazilo a smutné to bylo. Ani náhodou, že by z té svíčkové uřízli pekný váleček asi tak tři centimetry vysoký. Fiknuli to pěkně šikmo a slabé, ať má host pocit, že toho má hodně? Lze takový plátek udělat na očekávatelné medium, když už se nás nezeptali jak to chceme? Nedá. Udělali to durch, jeden dokonce decentně přismahli a zkusili to zakrýt šunkou a volským okem, které pochopitelně bylo taky durch. A dali nám k té indiánské žvýkačce aspoň steakový nůž? Nedali. Ona je to s klasickým příborovým větší legrace!
Smutné, přesmutné to bylo. Chtěl bych se v rámci studia propašovat do kuchyně a pokecat s kuchařema, kteří to tam vedou. Nemůžu pochopit co je nutí vést to tímto směrem! Stejně tak by mě zajímalo, kde jsou u nás střední školy produkující kuchaře bez handicapu třicet let?!
