• Home
  • O blogu
Blue Orange Green Pink Purple

Škola vaření Blue Elephant, Bangkok

Rubrika Report, Ze světa. Thursday, 15. April, 2010 publikoval Michal Sänger Tags: asie, bangkok, Škola vaření, thajsko
Apr 15

Od tohoto kurzu vaření jsme si slibovali hodně. Jaké bylo naše první setkání s thajskou kuchyní z opačné strany barikády v tomto docela exkluzivním podniku?

Blue elephant cooking school

Pobyt v Bangkoku jsme si moc neplánovali, protože vše mělo určit to jak se nám povede koupit jízdenky na vlak směr jih. Do Blue Elephant jsme si tedy ani předem nezařizovali rezervaci a bylo celkem štěstí, že jsme na druhý den dvě místa na ranní kurz sehnali. Podnik je v krásné, převážně dřevěné, budově v koloniálním stylu hned u stanice Skytrain. Všude okolo se staví mrakodrapy, jen tato budova zůstavá a spolu s trávníkem, který ji odděluje od hlavní silnice tvoří skanzen skoro jak z filmu Up.

Blue elephant cooking school

Blue elephant cooking school

Blue elephant cooking school

Kurzy vaření pořádaji každý den dvakrát, ale lepší je ranní, protože jeho součástí je výlet na trh, což je něco neskutečného. Odpolední kurz na trh nejde, protože v tu dobu žádný trh není a jako satisfakce je vyučován jeden recept navíc, konkrétně dezert. Na každý den v týdnu je jiná sada receptů, ranní kurz vaří ctyři, odpolední pět. Cena je 3276 THB, což rozhodně není levná sranda, průměrný plat v thajsku je zhruba 6000 THB a nedivil bych se, kdyby to s jeho “dostupností” bylo podobné jako v čechách.

Sraz byl v 8:45, ale dorazili jsme pochopitelně dřív, takže jsme měli čas omrknout krásný interiér a taky spoustu fotek celebrit a článků z novin, které byly všude po stěnách. Na pití jsme dostali vodu ve které kromě ledu byly ještě orchideje – bez nich by to pochopitelně nebylo dostatečně nóbl :-)

Lehce po deváté jsme byli komplet, každý vyfasoval dva lístky na Skytrain, kterým jsme jeli na trh a začala neopakovatelná exkurze. Ranní trh jim prý začíná okolo třetí, takže my dorazili už do klidného závěru. Vzhledem k tomu, že kurzy mají každý den, byli už stánkaři na exoty zvyklí a došlo i na ochutnávky.

Blue elephant cooking school

Začali jsme u ovoce, kde jsme omrknuli thajské klasiky jako dragon fruit, mango (úplně jiná liga než “mango” co je k sehnání u nás), zelenou papáju nebo třeba kaffir limety. Ceny jsou pro nás pochopitelně naprosto směšné, tím spíš když jsem se dozvěděl, že to jsou ceny za kilo.

Blue elephant cooking school

Blue elephant cooking school

Blue elephant cooking school

Pokračovali jsme kolem ryb, krevet, mušlí, kuřat a dalšího masa, které sice bylo položené na ledu, ale stejně jsem si v duchu kladl otázku “stačí to při teplotě vzduchu ve stínu okolo 35 stupňů?”. No a došli jsme k bylinkám. A to je taky kapitola sama pro sebe. Jenom bazalky měli asi sedm druhů a vlastně asi od každé bylinky bylo k dispozici několik variant. Základní obchodovatelné množství bylo asi půl igelitky :-)

Blue elephant cooking school

Co dál? Tak třaba rýže, nejmenší balení asi 10 kilo. Vejce? Slepičí, kachní, husí a co já vím jaké. Když jsem se pak dozvěděl, že tohle je vlastně jen malý místní ranní trh, ale že existuje víkendový trh, kde je zhruba 20 000 prodejců, tak jsem začal hledat kartičku zdravotní pojišťovny. Je mi definitivně jasné, že vzhledem k tomu jaký má asi 90% obyvatel naší republiky skrz supermarkety k dispozici sortiment surovin, tak jediné co zbývá je naděje na jednorázovou cestovní dotaci, která bude povinně obsahovat výlet na skutečný trh s potravinama.

Blue elephant cooking school

Blue elephant cooking school

No nic, silně rozechvělého mě dopravili zpět do restauace, kde je v druhém patře zázemí pro školu vaření. Kurz probíhal tak, že jsme si nejprve sedli do třídy, kde šéfkuchař konkrétní jídlo předvedl (vychytané zrcadlo na stropě aby bylo vidět na plac) a pak jsme se sebrali a šli do vedlejší místnosti, kde si každý sám u své plotýnky zopakoval právě předvedený recept. Na talíř si pak každý nalepil svoje číslo a po skončení kurzu jsme si naše výtvory odešli sníst do restaurace v přízemí (kdo chtěl, dostal svoje jídlo s sebou).

Blue elephant cooking school

Blue elephant cooking school

Co jsme vařili?

  • Kreung Kaeng Ka-Ree – žlutá curry pasta
  • Kaeng Ka-Ree Koong Kha-Noon – polévka ze žluté curry pasty s krevetama a jack fruit
  • Kai Tra-Krai Prik Thai Dum – restované kuřecí maso s citrónovou trávou a černým pepřem
  • Phad Kra-praow Nua – restované mleté hovězí se smaženou bazalkou
  • Som Tam – známý a brutálně pikantní papájový salát

Recepty snad časem dodám, zejména curry pasta je základní surovina ve spoustě receptech a vyplatí se ji nekupovat.

Samotné vaření byla docela flákačka, protože jsme na každý recept dostali komplet nachystané suroviny a většinou to bylo jen o udělání pasty v hmoždíři a následném rychlém smažení ve woku nebo vaření v kastrólku.

Blue elephant cooking school

Blue elephant cooking school

Blue elephant cooking school

Vyloženě turistická atrakce bylo závěrečné rozdávání certifikátů o absolvování, ale potěšilo to, stejně jako kuchařka a balíček koření, past a dresingů, které Blue Elephant prodává.

Blue elephant cooking school

Blue elephant cooking school

Naše první škola thajské kuchyně se rozhodně povedla. Největší nářez byl výlet na trh, ale i samotné vaření bylo fajn a dozvěděli jsme se pár užitečných triků (třeba thajská omáčka k steakům se bude určitě hodit). Samotná restaurace rozhodně stojí za návštěvu, jejich degustační menu mají přes 10 chodů a komu se nechce cestovat až do thajska, může zkusit jejich restauace v Paříži, Londýně nebo třeba Bruselu!

Komentářů: 1

  1. Škola vaření Pum, Phi-Phi | Michal Sänger foodblog 27.May, 2010

    [...] kurz začal krátkou exkurzí do základních ingrediencí, my už jsme byli trochu nachytření z Bangkoku, takže jsme celkem úspěšně označovali i odpovídali na testovací otázky (která chilli [...]



Zanechte komentář

Michal Sänger foodblog

  • Můj foodFlickr
    More Photos
  • RSS Zajímavé odkazy
  • Poslední články
    • Svatba na Hawaii
    • Uzávěrka roku 2014
    • Uzávěrka roku 2013
    • Madrid
    • Na cestě do Mexika
  • Stránky
    • O blogu
  • Archivy
    • February 2015
    • December 2014
    • December 2013
    • April 2013
    • March 2013
    • December 2012
    • November 2012
    • October 2012
    • September 2012
    • August 2012
    • July 2012
    • June 2012
    • May 2012
    • April 2012
    • December 2011
    • May 2011
    • April 2011
    • February 2011
    • January 2011
    • December 2010
    • October 2010
    • September 2010
    • July 2010
    • June 2010
    • May 2010
    • April 2010
    • February 2010
    • January 2010
    • December 2009
    • November 2009
    • October 2009
    • September 2009
    • August 2009
    • July 2009
    • June 2009
    • May 2009
    • April 2009
    • March 2009
    • February 2009
    • January 2009
    • December 2008
  • Meta
    • Log in
    • Entries RSS
    • Comments RSS
    • WordPress.org
  • Vyhledávání






  • Home
  • O blogu

© Copyright Michal Sänger foodblog. All rights reserved.
Designed by FTL Wordpress Themes brought to you by Smashing Magazine

Na začátek