Od tohoto kurzu vaření jsme si slibovali hodně. Jaké bylo naše první setkání s thajskou kuchyní z opačné strany barikády v tomto docela exkluzivním podniku?

Pobyt v Bangkoku jsme si moc neplánovali, protože vše mělo určit to jak se nám povede koupit jízdenky na vlak směr jih. Do Blue Elephant jsme si tedy ani předem nezařizovali rezervaci a bylo celkem štěstí, že jsme na druhý den dvě místa na ranní kurz sehnali. Podnik je v krásné, převážně dřevěné, budově v koloniálním stylu hned u stanice Skytrain. Všude okolo se staví mrakodrapy, jen tato budova zůstavá a spolu s trávníkem, který ji odděluje od hlavní silnice tvoří skanzen skoro jak z filmu Up.

Kurzy vaření pořádaji každý den dvakrát, ale lepší je ranní, protože jeho součástí je výlet na trh, což je něco neskutečného. Odpolední kurz na trh nejde, protože v tu dobu žádný trh není a jako satisfakce je vyučován jeden recept navíc, konkrétně dezert. Na každý den v týdnu je jiná sada receptů, ranní kurz vaří ctyři, odpolední pět. Cena je 3276 THB, což rozhodně není levná sranda, průměrný plat v thajsku je zhruba 6000 THB a nedivil bych se, kdyby to s jeho “dostupností” bylo podobné jako v čechách.

Sraz byl v 8:45, ale dorazili jsme pochopitelně dřív, takže jsme měli čas omrknout krásný interiér a taky spoustu fotek celebrit a článků z novin, které byly všude po stěnách. Na pití jsme dostali vodu ve které kromě ledu byly ještě orchideje – bez nich by to pochopitelně nebylo dostatečně nóbl

Lehce po deváté jsme byli komplet, každý vyfasoval dva lístky na Skytrain, kterým jsme jeli na trh a začala neopakovatelná exkurze. Ranní trh jim prý začíná okolo třetí, takže my dorazili už do klidného závěru. Vzhledem k tomu, že kurzy mají každý den, byli už stánkaři na exoty zvyklí a došlo i na ochutnávky.

Začali jsme u ovoce, kde jsme omrknuli thajské klasiky jako dragon fruit, mango (úplně jiná liga než “mango” co je k sehnání u nás), zelenou papáju nebo třeba kaffir limety. Ceny jsou pro nás pochopitelně naprosto směšné, tím spíš když jsem se dozvěděl, že to jsou ceny za kilo.

Pokračovali jsme kolem ryb, krevet, mušlí, kuřat a dalšího masa, které sice bylo položené na ledu, ale stejně jsem si v duchu kladl otázku “stačí to při teplotě vzduchu ve stínu okolo 35 stupňů?”. No a došli jsme k bylinkám. A to je taky kapitola sama pro sebe. Jenom bazalky měli asi sedm druhů a vlastně asi od každé bylinky bylo k dispozici několik variant. Základní obchodovatelné množství bylo asi půl igelitky

Co dál? Tak třaba rýže, nejmenší balení asi 10 kilo. Vejce? Slepičí, kachní, husí a co já vím jaké. Když jsem se pak dozvěděl, že tohle je vlastně jen malý místní ranní trh, ale že existuje víkendový trh, kde je zhruba 20 000 prodejců, tak jsem začal hledat kartičku zdravotní pojišťovny. Je mi definitivně jasné, že vzhledem k tomu jaký má asi 90% obyvatel naší republiky skrz supermarkety k dispozici sortiment surovin, tak jediné co zbývá je naděje na jednorázovou cestovní dotaci, která bude povinně obsahovat výlet na skutečný trh s potravinama.

No nic, silně rozechvělého mě dopravili zpět do restauace, kde je v druhém patře zázemí pro školu vaření. Kurz probíhal tak, že jsme si nejprve sedli do třídy, kde šéfkuchař konkrétní jídlo předvedl (vychytané zrcadlo na stropě aby bylo vidět na plac) a pak jsme se sebrali a šli do vedlejší místnosti, kde si každý sám u své plotýnky zopakoval právě předvedený recept. Na talíř si pak každý nalepil svoje číslo a po skončení kurzu jsme si naše výtvory odešli sníst do restaurace v přízemí (kdo chtěl, dostal svoje jídlo s sebou).

Co jsme vařili?

• Kreung Kaeng Ka-Ree – žlutá curry pasta
• Kaeng Ka-Ree Koong Kha-Noon – polévka ze žluté curry pasty s krevetama a jack fruit
• Kai Tra-Krai Prik Thai Dum – restované kuřecí maso s citrónovou trávou a černým pepřem
• Phad Kra-praow Nua – restované mleté hovězí se smaženou bazalkou
• Som Tam – známý a brutálně pikantní papájový salát

Recepty snad časem dodám, zejména curry pasta je základní surovina ve spoustě receptech a vyplatí se ji nekupovat.

Samotné vaření byla docela flákačka, protože jsme na každý recept dostali komplet nachystané suroviny a většinou to bylo jen o udělání pasty v hmoždíři a následném rychlém smažení ve woku nebo vaření v kastrólku.

Vyloženě turistická atrakce bylo závěrečné rozdávání certifikátů o absolvování, ale potěšilo to, stejně jako kuchařka a balíček koření, past a dresingů, které Blue Elephant prodává.

Naše první škola thajské kuchyně se rozhodně povedla. Největší nářez byl výlet na trh, ale i samotné vaření bylo fajn a dozvěděli jsme se pár užitečných triků (třeba thajská omáčka k steakům se bude určitě hodit). Samotná restaurace rozhodně stojí za návštěvu, jejich degustační menu mají přes 10 chodů a komu se nechce cestovat až do thajska, může zkusit jejich restauace v Paříži, Londýně nebo třeba Bruselu!