Pum je mladá thajka, která ve své škole vaření ukazuje, že thajská kuchyně je o radosti z jídla, pohodě, jednoduchosti a jídla vůbec nemusí být nesnesitelně pálivá.

Ostrov Phi Phi je taková esence turismu v Thajsku. Překrásné pláže, úžasný potápění, ale taky spousta magorů ze západu, kteří nemají v plánu nic jinýho než se každej den zkalit a případně se nechat potetovat (na brutálně spálenou kůži pochopitelně). Vyzkoušeli jsme pláže, potápění i spálenou kůži a jelikož je život otázkou priorit, tak místo dermatologického průšvihu na celý život jsme si zašli na kurz vaření k Pum, která na Phi Phi kromě školy vaření taky provozuje jednu z mála použitelných restaurací.

Kurz je potřeba rezervovat den předem, aby mohli nakoupit potřebné suroviny. Kurzů je každý den několik, liší se počtem vařených jídel, takže kdo chce může uvařit jen jedno jídlo a za hodinku se zase grilovat u vody. My si za 1700 THB na osobu vybrali zhruba čtyřhodinový kurz, kde si každý účastník vybere z kuchařky, kterou Pum napsala, tři jídla, ty pak uvaří a co si kdo uvaří, to si taky sní

Spolu s náma vařil ještě fajn pár z JAR (Krejčíře neznali a rovnou nás varovali ať tam nejezdíme, že sami řeší kam emigrovat), takže celkem jsme si prošli a ochutnali 12 receptů. Každý dostal stručnou kuchařku “Good to cook with Pum” a my si ještě za 490 THB koupili “Pum’s lazy Thai cuisine“, ze které jsme si recepty vybírali při rezervaci, takže jsme si během kurzu nemuseli nic zapisovat.

Styl vaření, kterým Pum vyučuje by určitě potěšil Jana Amose Komenského, je to praktická aplikace školy hrou. Při dělání curry pasty v hmoždíři jsme si zpívali na udržení správného rytmu písničku, když jsme měli suroviny ve woku přimáčknou ke dnu, tak tomu říkala ať je namasírujeme a vždycky, když jsme něco dovařili, tak jsme si zatleskali a zaradovali se Co se názvu kuchařky týče, tak bych řekl, že ten styl, který prosazuje není správné překládat jako lenost, ale spíš jako uvolněnost a pohodu. Svým přístupem i recepty nás úspěšně nakazila dobrou náladou a podle její kuchařky je prostě radost vařit.

Samotný kurz začal krátkou exkurzí do základních ingrediencí, my už jsme byli trochu nachytření z Bangkoku, takže jsme celkem úspěšně označovali i odpovídali na testovací otázky (která chilli paprička je pálivější? Velká nebo malá? Červená nebo zelená?).

Vaření jsme začali přípravou zelené curry pasty, což je i začátek pracovního dne většiny thajských kuchařů i kuchařek. Je to trochu posilovna na ruce, ale s pěknou thajskou písničkou na rtech to jde hned líp

U plotny jsme se střídali po dvou, zhruba v půlce jsme si dali pauzu a uvařená jídla jsme snědli. Povedlo se pochopitelně všechno. Hodně udělají dochucovací omáčky, které třeba z rýžových nudlí se zeleninou nebo kuřete na česneku a pepři dotvoří jedinečné jídlo.

Ovšem jídlo na které se slzou v oku budeme vzpomínat je naprosto jednoduchý dezert a přitom jsme bez šance si ho zopakovat, protože stojí a padá na základní surovině – úžasně sladkém a měkkém mangu, které tady asi těžko seženeme. Jídlo se jmenuje se “Lepivá rýže s mangem a kokosovým mlékem” a ten název je zároveň i recept

I druhá škola vaření, kterou jsme v Thajsku absolvovali se povedla a bylo super najít na Phi Phi místo, které není zničeno turistickým průmyslem.