Soupis toho co a kde jsme v Bangkoku ochutnali, plus pár užitečných rad pro ty, kteří nemají v úmyslu kazit si výlet stravou v turistických pastech.

V první řadě je potřeba zmínit, že Bangkok je obrovský – oficiálně okolo 9 milionů obyvatel, reálně prý přes 15 mega. My tam byli zhruba šest dnů, takže naše zkušenosti se týkají asi tak 0,1% toho co tahle metropole nabízí.

Streetfood

Bydleli jsme ve čtvrti Sukhumvit, docela šílené směsi mrakodrapů a rušných uliček, kterou protíná nadzemní metro Skytrain. Ulice v okolí stanic Skytrainu jsou v podstatě permanentní tržnice, kde se prodávají padělky hadrů, elektroniky, DVD i viagry a zhruba každých 20 metrů je stánek s nějakým jídlem a to je přesně to místo, kdy je potřeba se přepnout z režimu neustálého odmítání do režimu odvážné zvídavosti.

Tyhle pojízdné oneman show, které se většinou sestávají z nerezového pultu s vystavenýma surovinama a zdrojem tepla pro gril nebo wok jsou nejlepším zdrojem jídla s neporazitelným poměrem cena a výkon. Nejlepší je sledovat, kde se hromadí nejvíce místních a objednávat si tak, že prostě ukážu na někoho, kdo zrovna něco sympatického jí.

Jídlo se dělá přímo před zákazníkem, suroviny jsou vyskládány na stánku a jako známka kvality slouží fronta místních. No a ceny! Thajský bath je aktuálně za 0,57 CZK, takže orientačně stačí ceny dělit dvěma a odvázat se Pikantní omeleta s houbama a zeleninou za 20 THB včetně hromady skvělé jasmínové rýže, což je v thajsku univerzální příloha. Špíz z kuřecího (doufám) masa s chilli a ananasem 10 THB. Tom yam okolo 30 THB (tom yam je obecný výraz pro thajskou polévku z různých surovin, až třetí slovo určuje zásadní složku. Goong – krevety, Gai – kuře atd.). Ovšem bacha na pivo. Singha i Chang chutnají super, ale jednak se alkohol může prodávat až po 17:00 a hlavně to bývá ta nejdražší položka, běžně 90 THB.

Rozhodně doporučuju nebát se a jíst u stánků, je to nejlepší a nejlevnější zdroj, který je k dispozici 24 hodin denně.

China town

Oblast mezi řekou a hlavním vlakovým nádražím patří čínské komunitě a zejména v noci je to úžasný neonový chaos, kde se snad vše točí kolem jídla.

Nechápu jak mohl punk vzniknout v UK, protože podle mě je to jednoznačně typický styl pro číňany. Chaos stánků obklopených stolky a jediný akceptovatelný jazyk čínština. Možnost domluvit se anglicky velmi omezená, stejně jako naše schopnost identifikovat suroviny.

Všechny ty žraločí ploutve a vlaštovčí hnízda, u kterých průvodce varuje ať turisté nevyhledávají protože to decimuje přírodu, tam byly k dostání na každém kroku (ceny okolo 1000 THB!). Číňani zjevně nečtou Lonely Planet.

Neochutnali jsme nakonec nic, tenhle první kontakt se skutečnou čínskou gastronomií nás zastihl syté a abych se přiznal, docela nás i vystrašilo do jak rozdílné gastronomické galaxie jsme to nahlédli.

Nákupní centra

Opět aplikace principu, že když se tam stravují místní, tak se tam budeme stravovat taky. Nákupní centra jsou bez problémů dostupná pomocí Skytrain. V první řadě jsou obrovská, většinou se skládají z “menších” obchoďáků a v horní části mají jedno nebo dvě patra vyčleněna jídlu. Dalším lákadlem je existence toalet v evropském standardu, což se vážně hodí, protože když jsme viděli pár fatalit, tak nám bylo jasné, že nikdy nemůžeme vyrazit třeba do Indie

MBK Center má nejzajímavější šesté patro, kde je asi 40 bister vyrovnaných v jednom dlouhém pultu. Každé bistro se věnuje jiné kuchyni a nabízí zhruba 10 jídel v cenách od 30 to 80 THB. Neplatí se přímo penězma, ale stravenkama, které se kupují v pokladně, kterých je na patře několik.

Výběr je neuvěřitelný, je tam pochopitelně převaha thajské kuchyně, ale konkrétní bistro jede třeba jen vepřové s nudlema v zhruba deseti různých úpravách a zejména u vegetariánských bister se nabídka průběžně mění. Hodně je zastoupena čínská kuchyně, která ovšem nemá nic společného s tou “čínou”, kterou známe z našich obchoďáků. Zabrousit taky lze do indické nebo egypské kuchyně.

My jsme vyzkoušeli pikantní polévku s vepřovým masem, čínskou kachní polévku a pak vegetariánské variace z většinou neznámých hub a zeleniny s hromadou rýže.

Stravenky, které člověk neutratí je prý potřeba ten den proměnit zpět, protože později už neplatí. Páté patro je taky věnováno jídlu, jsou tam už samostné restaurace většinou korejské, japonské nebo fusion se zaměřením na ryby. Ceny od 100 do 300 THB, bohužel jsme už nestihli nic ochutnat, snad příště

Central World je největší nákupní centrum v jihovýchodní asii, což přeloženo do čestiny znamená, že absolutně nevím k čemu to přirovnat. Šesté a zejména sedmé patro (nazvané Heaven on 7) tohoto gigantu je rozparcelováno na samostatné restaurace, kterým dominuje korejská a japonská kuchyně.

Většina podniků působí docela luxusně, stejně jako většina obchodů v dolních patrech. Naštěstí skoro každá restaurace má menu s fotkama k nahlédnutí před vchodem a docela často mají vystaveny i realistické modely svých jídel, takže není problém omrknout jídlo i ceny. Když si člověk zvykne jíst u stánků, tak mu ceny okolo 200 THB moc nevoní, ale v tu chvíli je potřeba přepočítat na koruny a uvědomit si, že tyhle jídla v čechách asi ani nemá kde ochutnat.

Vyzkoušeli jsme sushi bar s kaitenem, tedy pásem na kterém jezdí barevné talířky a hosté si sami berou na co mají chuť. Zelený čaj zdarma, sushi od 29 THB a sashimi od 119 THB. Kvalita dobrá a střevní potíže nezaznamenány!

Musím taky zmínit skvělý supermarket, který je v sedmém patře. Opět malé traumátko jako třeba ve Francii, protože takový sortiment u nás asi nebudeme mít nikdy. Super pečivo (na které jsme jinak v Thajsku moc štěstí neměli) a hlavně vyřešení problému, kde koupit dárky, které přežijou případnou inspekci hodně nepříjených celníků na vídeňském letišti.

Snad je tedy jasné, že výlet do Bangkoku je absolutní výhra pro každého, kdo má rád jídlo. Ať už chce člověk utratit denně 50 CZK nebo 500 CZK, tak pokaždé si může vyloženě užívat. Doufám, že se tam ještě někdy podíváme a zase si dáme nějakou polívku u stánku nebo zajdem do Central World třeba na hovězí wagyu a finančně na tom nevykrvácíme.