Byl to zatím rozhodně nejdelší gastrovýlet jak časově tak kilometricky. Na začátku března jsme před zimou utekli do jihovýchodní asie s nadějí, že až se koncem měsíce do evropy vrátíme tak všude už bude jaro. Jaro si teda představuju jinak, ale výlet rozhodně naše představy predčil.

Kam jsme jeli a o čem snad budou následující příspěvky? Hlavním cílem bylo Thajsko, konkrétně Bangkok a pak ostrovy na jihu jako Phi Phi, Lanta a Samui. Při zpáteční cestě se naskytla možnost letět pres Hong Kong a mít tam asi 7 hodin na přestup, což nešlo odmítnout. Letěli jsme s Emirates a jejich přístup k jídlu si taky zaslouží samostatný příspěvek.

Bangkok

Neoficiálně 15 milionů obyvatel, chaos, totální zácpy a infarktová kombinace vlhkosti a vedra, které ani v noci nekleslo pod 30 stupňů. To všechno jde přežít pokud má člověk rád jídlo, protože hlavní město Thajska může nabídnout totální gastronomické orgie, za které lze jen velmi obtížně utratit víc jak 150 CZK na den.

V kteroukoliv denní dobu jsme bez problémů a nejlevněji jedli u stánků na ulici. Stačilo si všímat, kde je největší nával místních.

Taky jsme se super najedli v jejich obrovských nákupních centrech, které mají pro jídlo vyčleněno celé patro a kromě jídla poskytují evropanovi další super zážitek – evropské záchody

Absolvovali jsme celkem tři školy vaření, první byla v Bangkoku, jmenovala se Blue Elephant a byla to naprostá pecka. Začali jsme výletem na ranní trh, který začíná okolo třetí ráno, takže když jsme tam dorazili okolo deváté, měli už předzavírací pohodičku.

Pak jsem si zavařili pět chodů, proběhla slušná dávka teorie a pro potěchu ega jsme dostali i diplom.

Phi Phi

Nádherný malý ostrov na jihu, který výrazně provařil film Pláž. Kromě bezkonkurenčního koupání v nejteplejším moři co jsem kdy zažil jsme si dali další školu vaření – Pum’s cooking school.

Byl to hodně jiný styl a ukázka toho, že thajské jídlo nemusí automaticky znamenat pálivé jídlo.

Ko Lanta

Podle průvodce to měl být ostrov, kam se vyplatí utéct před turistama okupovaným Phuketem nebo Phi Phi. Až tak docela to teda neplatilo, resorty si rozparcelovaly všechny použitelné pláže, ale oproti Phi Phi tam rozhodně bylo klidněji i levněji.

Zmáknuli jsme tam poslední školu vaření, jmenuje se Time for Lime, má bezkonkurenčně nejlepší polohu přímo na pláži a zase trochu odlišný styl než předchozí školy.

Původně jsme plánovali dát ještě školu vaření na Ko Samui, SITCA vypadá dobře, ale už jsme byli z toho vaření nějak utahaní a zejména celý ten ostrov je dost drahej, takže jsme to přehodnotili a nechali si raději nějakou tu zlatku na Hong Kong.

Hong Kong

Byli jsme tam jen na skok, ale možná o to víc nás to fascinovalo. Čtvrtý nejhustěji obydlený stát světa, mnohem menší než jsme čekali a mnohem barevnější a do výšky vystavěný, než jsme si dovedli představit.

Jaký je z pohledu gastronomie? Bourdain svoje pocity z návštěvy přirovnal ke kuličce, která lítá v pinballovém automatu a myslím, že to trefil dobře. Hong Kong má asi 70% obyvatel České republiky, ale v aktuálním průvodci Michelin má celkem 43 restaurací s aspoň jednou hvězdou a dalších 45 jich dostalo Bib. Vzhledem k rozloze je tedy velmi těžké narazit na špatnou restauraci Přečíst se o tom dá i u Cutie, která tam byla chvíli před náma.

My jsme si vybrali restauraci Yung Kee, která kromě jiných ocenění dostala teď i hvězdu od Michelina a ftipný bylo, že ani manager podniku, který byl zrovna na place o tom neměl vůbec tušení a spíš vypadal, že ani neví co ten Michelin je.

Sedmichodové menu mělo jako nejvetší úlet stoleté vejce, které překvapivě chutná naprosto normálně.

Asie nás rozhodně zasáhla. Gastronomická říše, která funguje bez másla, vína nebo třeba olivového oleje. Trochu jsme do toho světa nahlédli a po návratu do Brna jsme hned valili k vietnamcům na tržnici omrknout dostupnost zásadních surovin. Vypadá to tam dobře, takže rozhodně bude mít smysl zveřejnit nějaké recepty plné kokosového mléka, koriandru, chilli, rybí omáčky a citrónové trávy