Máme v Brně novou restauraci a zdá se, že by z toho mohl být vydařený počin. Podnik má dobrou adresu, krásný interiér, sezónní nabídku i stálou specialitu. První ohlasy jsou nadšené, takže jsme museli vyrazit taky.

V předchozí restauraci, která byla v přízemí Besedního domu jsem nikdy nebyl, vlastně ani nevím jestli tam nějaká byla a to jsem chodil okolo skoro denně. Teď je i z šaliny vidět co zrovna mají, protože o tom stručně informuje tabule u vchodu a i skrz nezacloněná okna lze nakouknout.

Co všechno by vlastně měla splňovat ideální restaurace? Stručně řečeno by hlavně měla mít jasný styl, jídla, která reflektují sezónu a na jejich kvalitu se dá dlouhodobě spolehnout, šéfkuchaře, který má jméno ať víme komu děkovat nebo nadávat a taky schopný personál. Další plus je fungující nekuřácký prostor, nepředražená vína a taky je fajn, když má host informaci o původu surovin.

Ty atributy můžu vzít postupně. Styl je jasný a v Brně ojedinělý – poctivá kuchyně z doby Rakouska-Uherska, tedy to co se asi v důsledku nevědomosti a nalhávání si často označuje jako “tradiční česká kuchyně”, “kuchyně našich babiček” a podobné nesmysly. Je tedy super, že Hansen označuje věci pravým jménem. To jak bude jídelní lístek reflektovat sezónu a jak to bude se stabilitou kvality ukáže až čas. K šéfkuchaři i personálu se dostanu později. Pokud jsem si správně všimnul, tak je celý podnik nekuřácký. O vínech nevím zatím nic, k jídlu jsme si rovnou dali pivo a web mají zatím provizorní (měli si ho nechat udělat u mě, moje weby sleduje i Gary ) takže o vínech snad jindy.

Je vidět, že zatím to je značka ideál, přejdu tedy k popisu naší první návštěvy. Jen vejdeme a ani se pořádně nestačíme potěšit pohledem na vysoké stropy a interiér v pastelových barvách a první překvapení – Radim Procházka! Člověk, který může za to, že si v Avia café o víkendovém večeru bez rezervace už nesednete. Z Avie neodešel, jen byl do Hansenu na rozjezd zapůjčen. Známe se, má rád můj blog, my jeho jídlo, takže je možné, že nám věnoval extra péči, ovšem ohlasy jiných ukazují, že nikomu nenadržuje a všem vaří skvěle

Jídelní lístek by se měl měnit každý měsíc a o denní nabídce informuje tabule u vchodu. Nápojový lístek nebo vinnou kartu nám jinak skvělá obsluha (bílé rukavice included) nedonesla, takže vím jen to, že malé pivo 25 CZK, velké 38 CZK a byl to Dalešický Májový ležák, super pivo ze slavného pivovaru.

A k čemu jsme to skvělé pivo pili? Začali jsme dvojicí předkrmů. Roastbeef s křenovou omáčkou (120 CZK) a Gratinovaný kozí sýr, dušený čerstvý špenát a karamelizované kaštany (120 CZK).

Slabé plátky do růžova upečeného hovězího masa a jemná křenová omáčka k tomu domácí pečivo a Dalešické pivo – bylo jasné, že se děsně přejíme, protože nedokážeme nedojíst docela veliké porce.

Kozí sýr je super i v Avii, kde ho dělají v grilovaném lilku s rukolou a tady se povedl taky. Je hodně jemný, takže kdo má problém s charakteristickou vůní může být v klidu a skvěle se k němu hodí med, kterým byly přelité kaštany.

V touze po kompletním reportu jsem si dali i polévku. V denní nabídce byla polévka z hovězí oháňky s květákovým svítkem (35 CZK) a z jídelního lístku jsme dali další klasiku – hovězí vývar s domácími nudlemi a játrovým knedlíčkem (45 CZK).

Vývary a zejména ten z oháňky byly silné jak pohlreichova noha u prdele Pozoruju, že kvalitní vývar poznám podle toho, že mě po něm svědí dásně a zde tento efekt úspěšně nastal. V Hansenu je polévka rozhodně grunt.

Jako hlavní jídlo jsme si dali speciality podniku, které by měly být na jídelním lístku stabilně. Jídla, které každý zná, většinou je miluje a přitom je docela těžké najít restauraci, kde je dělají poctivě a správně. Je to svíčková a vídeňský řízek.

Tak nejprve svíčková. Čím se nejčasteji kazí? Maso bývá suché, tuhé a kuchař se nenamáhá se špikováním. Naopak si ušetří práci s kupovaným knedlíkem a omáčku rozmixuje a zahustí moukou a svůj triumf završí kydancem “šlahačky” ze spreje. V Hansenu se nic takového nekonalo a za 160 CZK (použito hovězí zadní, varianta s pravou svíčkovou je za 290 CZK) jsme dostali dokonalé jídlo. Maso bylo měkké tak že se dalo krájet vidličkou a tím se dostávám k infu o surovinách – je to biohovězí z farmy Sasov u Jihlavy. Nepudinkoidní omáčka a karlovarský knedlík, jasné důkazy, že kuchař prostě umí.

Jaké chyby se dělají u vídeňského řízku? V 99% se dělá z vepřového masa a nejlíp ještě z krkovice ať to smažené jídlo není moc suché. Tak naštěstí to správné maso v Hansenu znají, mají a jejich vídeňský telecí řízek s vídeňským bramborovým salátem (žádná majonéza, mrkev a hrášek, ale jen zálivka z vývaru, octa a oleje s trochou cibule a pažitkou) je přesně to jídlo, po kterém se člověku bude stýskat (190 CZK).

Dezerty jsme vzdali, nebylo prostě místo. Překvapilo mě, že nemají žádnou sladkou klasiku jako štrůdl, sacher nebo třeba bábovku. Lákavě zněla třeba hruška marinovaná v červeném víně s domácí zmrzlinou (60 CZK), ale to ochutnáme jedině když si příště odpustíme předkrm a polévku.

Místo dezertu jsme se doptali na možnosti nějakého alkoholu u kterého posedíme do chvíle než nás nohy budou ochotny dopravit domů Nechali jsme si doporučit barikovanou grappu (150 CZK) a naprosto delikátní a úžasnou meruňkovici značky Gölles (150 CZK).

Jak je vidět naše první návštěva v Hansenu rozhodně nebyla poslední, už jsem tam zašel i na oběd (menu na týden zveřejňují na Facebooku) a nezbývá než doufat v podobný úspěch jaký převedla Avia a těšit se na další zážitek.