Začnu rovnou nejdůležitější informací pro všechny budoucí návštěvníky této akce: pokud jen trochu můžete, nejezděte v sobotu a rozhodně si kupte vstupenku v předprodeji. Nám se povedla jen ta druhá část a taky je to na celkovém dojmu znát.

Myslím že u českých gastroakcí lze větší nával zažít jen když Tesco ohlásí akci “Máslo za 10 a pivo za 5″. Ještě když jsme těsně před dvanáctou stoupali k hradu po Starých zámeckých schodech, tak jsme si libovali, jak nám přeje počasí a že výhled na Prahu bude super. Výhled na Prahu tedy super byl, ale výhled směrem k vstupu rozhodně ne.

U vchod do areálu byly celkem čtyři pokladny a jestli jsem to správně pochopil, tak jedna byla pro lidi se vstupenkama koupenýma ne internetu, dvě pokladny byly pro lidi se vstupenkama z předprodeje skrz Ticketpro a pouze jedna zůstala pro ty, kteří si vstupenku teprve chtěli koupit. Tento systém se dav dozvěděl pouze ve své přední části, takže další zmatek vznikal, jak se lidé snažili dostat ke správné pokladně. Navíc rozhodně neplatilo, že kdo si počká, ten se dočká. Okolo jedné se přestalo na hodinu pouštět a ve dvě oznámili že nejméně ještě další hodinu nebude žádná změna…

Nemít vstupenky z předprodeje, tak můj report končí, protože už bych na to něměl nervy. Naštěstí jsme vstupenky měli a během pouhé půlhodinky jsme byli uvnitř a já můžu pokračovat fotologem toho hlavního proč jsme do Prahy vlastně přijeli – jídla.

Jako první jsme narazili na Como, kde grandy inkasovala internetová celebrita. Udělali jsme velikou chybu, že jsme si dali jen dokonalou bazalkovou panna cottu s jahodama v balzamikovém octu (2G). Když jsme se později vrátili, tak už tam byla fronta minimálně na čtvrt hodiny a to se nám čekat nechtělo.

U stánku Nowaco jsem si nechal naložit tři ústřice (3G) a krátce si tak zavzpomínal na Bretaň. Velký respekt si zaslouží dva pánové, kteří tam ručně ústřice páčili, protože to je strašná dřina a příště by jim Nowaco mělo pořídit lepší nástroj. Mimochodem na minulém ročníku bylo možno si na ústřice naložit ještě třeba šalotku nebo křen, letos byl jen citron.

Budha Bar nás nalákal na Hovězí wok s thajskou bazalkou (6G). Označil bych to za příliš kompromisní verzi thajské kuchyně, rozhodně to chtělo víc chilli nebo měli mít aspoň pro zájemce k dispozici něco na dochucení.

Za velký hit letošního ročníku se považuje 60 dnů vyzrálé hovězí od Ambiente, kteří měli asi nejlépe umístěný stánek. Hit jejich nabídky vidím hlavně v tom, že jde o “proof of concept” toho, že z českého hovězího jde udělat super steak. Vyzkoušeli jsme ho grilované s pažitkovým máslem i pečené s křenovou omáčkou (6G každý). Jako příloha byly lanýžové chipsy, jejichž lanýžovost spočívala v pokropení lanýžovým olejem. Maso bylo skvělé a bylo by pěkné, kdyby se dalo bežně koupit. Křenová omáčka byla hodně divná a připomínala spíš křenem decentně ochucenou majonézu. Místo toho jsme měli raději zkusit tatarák.

Povedené sushi nabízela Sakura. Ochutnali jsme klasické maki s lososem (2G) a Miso tofu polévku (2G).

Kdyby se v polévce Tom Yam (3G) od Corinthia Rickshaw slávky vyměnily za krevety, tak by to bylo asi naše nejlepší jídlo na letošním ročníku. Byla slušně pikantní, dokonce nám i nabídli extra chilli, takže jediná chyba byly trochu rozvařené slávky.

Do Hergetovy cihelny jsme si zašli na nóbl hamburger s foie gras, domácími hranolky a lanýžovou majonézou (5G). Nevím jestli bulky posypané mákem byl záměr, čekal bych klasický sezam, ale jinak byl burger parádní stejně jako cibulový kroužek. Naopak velmi špatné byly hranolky, které vypadaly jako by někdo dělal americké brambory a na poslední chvíli si to rozmyslel.

Velké zklamání byl dezert u Café Imperial. Za tři grandy jsme si dali pusinky s lesním ovocem a vanilkovou pěnou. Zásadní problém spatřuji v tom, že jsme nenašli pusinku a taky nevím jestli višně nebo rybíz patří mezi lesní ovoce.

La Finestra svůj stánek spojila s prezentací přístroje Cooking Chef od Kenwood. Za 10 grandů jsme si dali jejich výhodnou nabídku – dva chody plus dva chody z cooking chef menu. To konkrétně znamenalo Vitello tonnato, telecí ossobucco se šafránovou bramborovou kaší. Cooking chef menu se skládalo z tomatového krému s pěnou z mozzarely a krémového rissota s chřestem.

Rissoto jsme reklamovali, protože bylo studené a za jednu studenou jsme dostali hned dvě porce tepelně v pořádku, ale zase by ta rýže ještě minutku potřebovala.

Ostatní jídla byla bez chyby ovšem jejich nejlepší kousek jsme si museli koupit za další 4 grandy. Šlo o nugátové tiramisu s pistáciovým piškotem a maxi ostružinou.

Do Alcronu jsme zašli ochutnat dezerty. Vanilková kaše s jasmínovou rýží a višněmi (3G) mi víc než dezert přišla jako skvělá mléčná rýže, kterou si občas dávám na snídani. To krásně vychlazená čokoládová pěna (3G) byla dokonalá!

Jediná větší fronta, kterou jsem byl ochoten absolvovat byla u Mandarin Oriental. Za 7G jsem si dal hovězí líčka glazírovaná v pepřové omáčce s restovanou zeleninou a dušenou rýží. Maso se dalo krájet i plastovou lžičkou a pepřová omáčka měla slušné grády.

To je asi tak vše, co jsme za tu sobotu ochutnali a asi bych měl ještě krátce srovnat s minulým ročníkem.

V první řadě musím říct, že před rokem bylo děsné počasí, ale možná díky němu nebyl takový nával a proto se mi to minule líbilo víc. Fronty a únavné čekání na všechno mě ničilo. Stejně jako před rokem se našlo dost úzkých míst, zejména u pivního stánku číslo 5 a zákaz vstupu na trávu rozhodně situaci nepomohl.

Taky mi přišlo, že se zvedly ceny. Za jeden grand se nedalo ochutnat skoro nic a dezerty za 3 nebo dokonce 4 grandy mi přišly totálně mimo.

Co se povedlo bylo rozhodně počasí a výhled na Prahu. Pivo Leffe Bruin a Stella Artois (1G) do správných sklenic bylo fajn, víno jsme nezkusili žádné. Všiml jsem si, že další grandy bylo možno koupit od prodejců, kteří areálem procházeli, což se určitě hodilo.

Další ročník navštívím pravděpodobně jen pokud budu mít šanci dorazit jindy než v sobotu. Nadšenec do gastronomie, který ještě na Prague Food Festival nebyl bude nepochybně nadšen tak, že přežije i sobotní nával, který nám zbytečně kazí jinak pozitivní dojem.