Zašel jsem na pár obědů do nové brněnské restaurace, která vznikla v prostorech bývalého Brabanderu. Nový podnik svou úroveň deklaruje značně vysoko a tomu odpovídá i obědová nabídka za skoro 200 CZK, kterou jsem vyrazil otestovat.

Jejich přístup k polednímu menu se mi líbí. Většinou je na každý den nabízen předkrm, hlavní chod a dezert, které je možno si dát samostatně nebo dohromady za výhodnější cenu a díky zázemí restaurace není problém doplnit jídlo skleničkou dobrého vína. Konkrétní nabídku zveřejňují na svém webu i Facebooku.

Krásný nekuřácký interiér (minimálně v horním patře, kde jsem byl vždy usazen) a adekvátně se chovající personál, to jsou hlavní dojmy, které jsem zaznamenal při první návštěvě. Jako studený překrm byla nabízena králičí terina s omáčkou z lesního ovoce. Za 68 CZK jsem si k ní dal skleničku červeného vína (detaily jsem si nepoznamenal) a byl jsem víc než spokojen a natěšen na hlavní chod.

Kuřecí swei-ču-žou s rýží nebylo nijak špatné jídlo, ale nějak mi to v kontextu předkrmové teriny přišlo jako jídlo ze školní jídelny za což mohla zejména naprosto průměrná rýže. Ví vůbec někdo co je to “swei-ču-žou” vlastně za recept? Mně to zní jako nějaký český pokus o “čínu” z temných let osmdesátých.

Zpět do gastronomických výšin mě vrátil dezert – čokoládové dortíky z bílé a tmavé čokolády. Tedy zejména ten z bílé čokolády, protože tmavá varianta chuťově připomínala spíš máslový krém.

Za 205 CZK se tedy úvodní návštěva celkem povedla, ale vyrovnaná sestava to rozhodně nebyla a jedno veliké WTF vyvolala nabídka na příští den, kterou jsem si raději nechal ujít – smažený sýr s hranolkama.

Na druhou návštěvu jsem si zašel na dvouchodovou nabídku za 180 CZK. Pečené kuřecí stehno na houbách bylo naprostý propadák a skoro mi přišlo, že to vařil nějaký učeň bez dozoru. Žádná šťáva, zase ta průměrná rýže a sušené houby, které pokud před pečením byly namočeny, tak pobyt v troubě je zase vrátil do původního stavu.

Čest restauraci zachránil cukrář skvělým tiramisu, ke kterému jsem si dal skleničku portského (70 CZK).

Na třetí návštěvu jsem si radši pohlídal aby nebylo zase něco s rýží a vyplatilo se! Netradiční česnečka s rajčetem chutnala moc dobře a potěšila i taková drobnost, že místo kudrnky, kterou člověk potká skoro všude, kuchař použil normální (hladkolistou) petržel.

Hlavní chod byla svíčková, ke které jsem si dal malou plzeň za 32 CZK. Omáčka i slaninou špikované a bezvadně měkké maso si zaslouži pochvalu. Kdyby se i na knedlíku dalo najít nějaké kuchařské umění, tak by to bylo dokonalé jídlo, které bych doporučoval nenechat si příště ujít.

Na cukráře v Bruna Antiqua se lze spolehnout, což opět potvrdil čokoládovým sacherem, kde jediný drobný nesmysl byla nezralá jahoda.

Za 175 CZK to bylo nejlepší polední menu, které jsem tam jedl. Ze své zkušenosti bych tedy oběd v Bruna Antiqua doporučil zejména, když nemají něco s rýží, k tomu si dát skleničku vína a rozhodně nevynechat dezert.