Až z dalekého slovácka dorazili 24.7. do Brna dva věrozvěstové aby šířili informace o nejkrásnějším možném využití ovoce. Jedinečnou možnost ochutnat pálenky z ovoce o kterém jsem dosud ani neslyšel přineslo Jídlo z blízka.

Vít Hrdoušek, věrný trendu “žádná degustace nezačíná včas”, se ujal slova asi půlhodinu po ohlášeném začátku akce, která se konala v restauraci U Kastelána. Pokud to zde čte nějaký pořadatel degustací, rád bych na něj na tomto místě apeloval – není až tak hrozné nechat lidi sedět a čekat, hrozné je jim k tomu čekání nic nenalít!

Odložený start mě tedy moc nebavil, naštěstí vše odpuštěno, když se akce konečně rozjela. Vít Hrdoušek, předseda Slow food Bílé Karpaty, je skvělý exemplář srdečného nadšence, který svým projevem dokázal zaujmout i pobavit. Taxonomii, pěstování i zpracování plodů má zmáknutou na takovém tom sympatickém levelu, že není schopen vést delší projev bez neustálého zabíhání do detailů. Vím tedy, kde stromky koupit, jak je to pěkné když kvetou a veškerý hmyz se na ty květy slétá, jak moruše ačkoliv je třeba červená i černá, tak je to furt moruše bílá a že ty moruše děsně barví a jak to asi bylo těžké před sto lety prát, jelikož se nosilo jen nebarvené plátno atd.

Ochutnávat jsme začali likéry, nejvíc mi chutnal ten z Dřínu. Likéry jsou nenáročné jak na zdroje ovoce, tak na technologii a prý by si je měl měl doma dělat každý. Stačí dobrá vínovice, ovoce a trocha trpělivosti. Oproti pálenkám je to sice takové “babské pití”, ale vzhledem k náročnosti sběru, je to taky spolu s kompoty jediná možnost zpracování.

Následovala i soutěžní část, kdy každý stůl dostal ochutnat jinou pálenku a kdo by uhodl z jakého ovoce je, dostal by štamprli zadarmo (následující volná degustace už byla placená). K radosti pořadatelů nikdo nic neuhodl, což se ostatně dalo čekat, protože jak pojmenovat ovoce, které jsem nikdy nejedl? Na druhou stranu pro soutěžící to velká ztráta nebyla, degustovalo se za 25 korun malá štamprle.

Ochutnal jsem Durancii, Oskeruši a Jaderničku. Co vzorek to originál, bohužel až takový originál, že se ani nedá koupit. Všechno je to domácí výroba, se kterou se výrobci jen s těžkým srdcem loučí. Marketingově to ovšem špatná strategie není, zájemce o ochutnání přinutí vyrazit do Tvarožné Lhoty třeba do Muzea oskeruše nebo ještě lépe 22. až 23.9. na Oskorušobraní. Poznat spolu s produktem i místo a lidi je asi to o co se Slow food snaží, takže hurá na Slovácko!