Předposlední den před započetím proměny Kastelána na Pavillon jsem se zašel s touto legendární restaurací rozloučit. Veden obavou z totálního zavržení dosavadního menu, jsem na poslední chvíli chtěl konečně ochutnat dvě slavná kastelánská jídla.
Ačkoliv jsem se v této restauraci něco najedl i navařil, tak dvě jídla, která tam snad vždy byla ve stálé nabídce, jsem zatím neochutnal. Těžko tedy hledat vhodnější rozlučkové menu než křupavá vepřová ouška jako předkrm a svíčkovou na smetaně jako hlavní chod. Zhruba takto jsem svou objednávku oznámil i obsluze, trochu už mě tam znají a vědí že spropitné dávám adekvátní útratě, takže přetrpí i moji občasnou teatrální patetičnost.
Srdceryvný příběh o chlapci, který se přišel rozloučit s milovaným podnikem asi přetlůmočili v kuchyni, kde se to rozhodli odměnit malou pozorností. Do tématu tohoto večera “co jsem zde dosud nejedl” zapadlo srnčí carpaccio perfektně.
Vepřová ouška jsem nikdy nejedl nejen u Kastelána, já je nejedl ani nikde jinde a vlastně jsem vůbec nevěděl co čekat. Říkal jsem si jak je asi takové ucho velké, jaký mi k němu dají nůž, bude i s kusem hlavy, bude mít visačku a kolik dívek a dam zde za ty roky omdlelo, když jim tato delikatesa byla na talíři přinesena?
Jak se dalo čekat, žádná morbidita se na talíři nekonala. Ouška byla nakrájena na slabé proužky, ochucená hořčicovým dresingem a doplněná natrhaným ledovým salátem. A chutnala úžasně! Na pyramidě vepřových chutí jsou pro mě teď ouška na vrcholu spolu s vypečeným bůčkem.
Za 250 CZK toho byla víc jak předkrmová porce a velká Plzeň za 55 CZK k tomu byla asi nejlepší volba.
Druhé pivo se přidalo k hlavnímu chodu a skoro bych řekl, že to byla i jízdenka do krajiny blažené apatické přejezenosti. Na rozdíl od oušek jsem svíčkovou jedl mnohokrát, ale nikdy jsem ještě nejedl svíčkovou za skoro 400 CZK!
První nápady na exkluzivní českou klasiku by se asi vydaly směrem k drahým surovinám a to bez ohledu na přínos toho hlavního a tím je chuť. Nudnou a zbytečně drahou pravou hovězí svíčkovou u Kastelána s přehledem dokázali porazit hovězím pupkem, který při konstantní teplotě nechali mnoho hodit pomalu se proměnit v dokonale měkké a chutí nasycené maso. Omáčka byla vybalancovaná, ani záplava smetany ani tuny kořenové zeleniny, na talíři jen trošku a pro posílení hostova nadšení byla většina v omáčníku aby si každý mohl tu krásu na talíři zalévat dle libosti. Knedlík byl špekový, tedy značně těžký a nezkušené hosty by po dvacáté hodině měla obsluha varovat, že pokud se neovládnou a všechno to sní, tak lehké spaní je doma rozhodně nečeká.
Rozlučka s mojí nejoblíbenější brněnskou restaurací dopadla skvěle, jako ostatně každá tamní návštěva. Na druhou stranu panika z toho, že ta jídla od Michala Götha už nikdy neochutnám byla zbytečná. Pavillon si je jako odkaz na svou minulost ponechal, ouška za 195 CZK a odlehčenou svíčkovou s telecím ramínkem, houskovým knedlíkem a brusinkovou espumou za 295 CZK.
