Po zvládnutí připravky je možno vypravit se do master levelu. Potřebné vlastnosti k úspěšnému zvládnutí jsou schopnost v zimě a dešti stát hodinu ve frontě, tolerance k hlasité punk&rock music, rudým neónům, sezení u stolu s neznámými lidmi a hlavně chuť na super burgery, kuřecí křídla, hotdogy a další zkratky do království obezity.

Fronta je jednoznačně opruz a v kombinaci s neustávajícím deštěm a teplotou okolo 10°C se to mění v reálné utrpení. Trochu pomáhá, že se skoro celou dobu lze před deštěm schovat a že oranžovo-červená světla po obvodu příjemně hřejí. Při odchodu jsem dokonce viděl jak byla čekajícím rozdávána malá ochutnávka (něco jako gigantické cibulové kroužky). Průběžně frontu procházela jedna slečna, razítkovala lidi a rozdávala časové odhady (v našem případě 45 minut, které se v reálu protáhly skoro na hodinu). Razítko slouží jako důkaz pobytu ve frontě a bez razítka není dovnitř nikdo vpuštěn, takže nic takovýho že jeden čeká a parta zatím kalí někde v hospodě za rohem.

Vystát frontu a dostat se dovnitř je teprve první fáze čekání. Pak přichází mačkání se u baru a čekání na volné místo u stolu. Čím menší skupina, tím rychlejší usazení. My byli dva a usadili nás skoro hned k dalším třem lidem. Neměl jsem tak příliš čas prohlížet si šílený tmavý interiér, ale na menu jsem měl času dost, protože bylo vylepeno na zdi, podél které se táhla fronta. Menu je oproti Meat Market rozsáhlejší, pár položek je vegetariánských, dál mají šest dezertů a značné pozornosti se dostalo koktejlům.

Na rozjezd jsme si dali kuřecí křídla (5 GBP) a spláchli to jejich domácím grogem za 8.50 GBP. Grog je v jejich podání mega silnej studenej koktejl a v menu je opatřen varováním, že víc jak dva jedné osobě neprodají, protože hrozí silné ožrání se (no fakt!). Drink super, cukrem přikrytá ethanolová nálož, takový ten styl, který se kupuje holkám, když je chcete vmáčknout do gauče Kyselo-pikantní křídla bych hodnotil jen lehce nadprůměrně, pár kousků bylo až příliš vysušeno, což se dalo zachránit přiloženým blue cheese dipem.

Jako hlavní chod jsem si dal green chilli burger za 7 GBP a od té doby si přeju vrátit čas do chvíle, kdy se mě servírka ptala – jsem-li si jistý, protože je to hodně pálivé. Pálivé to nebylo hodně ale strašně mega moc, až se mi spustila rýma, tekly mi slzy a ochrnula mi ústní dutina i přilehlé okolí. Kapsaicinem totálně přehulené, jaké bylo maso nemám nejmenší ideu, klidně to mohl být obarvený šmakoun, nepoznal bych nic. Hodně mě to zklamalo a nikdy znovu bych si to nedal. Jediná situace kdy má smysl si green chilli burger dát je v případě účasti v šílené soutěži “tripple chilli challange”. Magor který se přihlásí musí během deseti minut sníst chilli hranolky se sýrem, chilli hotdog a zmíněný green chilli burger. Pokud to stihne v limitu, nemusí jídlo platit a jeho jméno jde na tabuli hrdinů. První tři s nejlepším časem získavají privilegium nečekat ve frontě, které jim zůstane dokud někdo nepřekoná jejich čas. Vzhledem k tomu, že vím jak pálí green chilli burger a jak velký je jejich hotdog jsem si zcela jist, že moje jméno na jejich tabuli nikdy nebude! Btw aktuální rekord je 3:36!!

Čistě ze zvědavosti jsme si dali i dezerty, protože kdo by odolal “Black cow” a “Brown cow”?! Každý byl za 3 GBP a nevím jestli mi něco uniklo, ale přišlo mi, že je to jen milkshake do kterého v případě černé krávy byla přidána cola a v případě hnědé krávy tam bylo “Root beer”, nealkoholická přeslazená divnost.

Asi není velkým překvapením, že znovu bych do fronty před Meat Liquor nešel, uznávám že jsem měl prostě smolný výběr jídla, ale ta fronta mě fakt nebavila a dokonalej burger si dám raději v Meat Market. Prostředí je v Meat Liquor zajímavější a menu pestřejší, ale při odchodu jsem měl pocit, že to utrpení ve frontě za návštěvu nestálo.