V neděli 15.3. jsme byli na škole vaření v brněnské restauraci U Kastelána, kterou pořádal šéfkuchař Michal Göth a její téma bylo francouzská kuchyně. Akce překonala naše očekávání, v kuchyni a restauraci jsme strávili skoro celý den a bude z toho malý seriál protože každý chod si zaslouží samostatný příspěvek.
V Brně je Dům pánů z Lipé a v jeho prvním patře je fantastický obchod s whisky. Jeho majitel každý poslední pátek v měsíci pořádá ochutnávky čtyř whisky a na tu únorovou jsme se vypravili. Ani ne tak proto, že byla u příležitosti svátku sv. Valentýna, ale proto, že jsem si konečně včas vzpomenul.
5.3. byl na TV Prima odvysílán první díl kuchařské reality show “Ano, šéfe”, kde se známý český kuchař Zdeněk Pohlreich snaží zlepšit stav ve zvoleném podniku, který na tom z nějakého důvodu není moc dobře. Jaky byl první díl? Stálo za to, kupovat si do počítače USB přijímač digitálního vysílání, protože už pár let TV nemám?
Konečně jsem se dokopal k tomu abych pohledal živnosťák a mohl si vyřídit kartu do Makra. Při první návštěvě jsem cítil to, co asi cítili moji rodiče, když mohli nakoupit v Tuzexu. Ten rozdíl v nabídce je naprosto skandální!
Levným myslím teplé jídlo okolo deseti liber a centrem myslím Soho. Při těhle podmínkách se lze najíst u číňanů, kteří v Soho mají čínskou čtvrť, teda spíš podčtvrť. V Brně bych si teda “u číňana” nedal nic, jenže to se vůbec nedá srovnávat. Skoro bych řekl, že je to jak s politikama, země má prostě takové čínské restaurace jaké si zaslouží.
Jamie Olivera zná v čechách skoro každý. Jeho televizní vaření se vysílalo na Nově a byl to jeden z prvních impulzů, díky kterým jsem se začal o jídlo a vaření víc zajímat. V oblasti jídla, měl pro nás výlet do Londýna jasný vrchol, který ovšem ze začátku nevypadal, že se podaří – večerní degustační menu v restauraci Fifteen.
Právě jsem se vrátit z baru! Ti co tam zůstali už asi budou celkem na kaši, což je velmi stylové, protože šlo o bar Sunakashi. No bylo to pěkný, narváno, všude hromada kamer, foťáků, kofeinových feťáků a do toho valila skrz mikrák natural born speaker Julie.
Článek jsem původně napsal na Cuketkův blog, kde i nadále zůstává. Opravil jsem jen pár překlepů, typografii a dal větší fotky.
Je těžké sedět doma, když jsou ty letenky tak proklatě levné. Člověk ani neví jak a najednou letí na víkend do Barcelony a když už tam je, měl by taky něco sníst, protože památkama a krásným počasím se nenají. Následuje přehled o tom co a kde jsem si obstaral k snědku.
Musím lehce zavzpomínat na letní dovolenou z doby kdy jsem si ještě nepsal blog. Jednak se tohle info může někdy hodit a druhák to v tomhle hrozným ročním období zahřeje.
Osobně mě sladké nijak příliš nerajcuje a většinu sladkých teplých jídel (žemlovka, rýžový nákyp) v roli hlavního chodu vyloženě nemám rád. Hned na úvod ale musím přiznat, že před zákusky s logem PH jsem pokleknul.
Brali jsme to tak trochu jako gastronomickou stezku odvahy a nakonec se hlavně navzájem ujišťovali, že to bude v pohodě a hlavně, že ti červi nebudou živí! Nebyli. Byli pěkně mrtví, křupaví a sami o sobě jen s lehce oříškovou chutí. Cvrčci taky. Vlastně jsem snad vůbec poprvé viděl cvrčka, vydloubnul jsem ho z fazolové omelety!
