Minulý rok se mi poštěstilo navštívit Hawaii a jelikož se mi taky už pár let dobře žilo s mou milovanou Kikou, položil jsem jí asi dva týdny před odletem jednu důležitou otázku. Odpověděla mi “tak jo” a začala legrace.
Rachad konečně poslal recepty na tažíny, které nám předvedl v půlce června. Návody na tyhle exotikou vonící dobroty si rozhodně nemůžu nechat pro sebe. Je potřeba nezapomenout, že tažín je ideální jídlo pro líné kuchaře s bohatou fantazií, takže je hodně prostoru pro improvizaci.
Ideální salát k letnímu grilování, řecká klasika, kterou skoro každý zná, minimálně podle jména. Totálně jednoduchá příprava a taky totální důraz na zásadní surovinu – řecký jogurt.
Slávky by si v Bruselu měl dát každý, člověk jich dostane plný hrnec a nejsou drahé, takže si je může dát i chudák europoslanec, který téměř celý svůj plat dá za drahé asistenty z řad rodinných příslušníků. A jako bonus na konci uvedu jak se do europarlamentu dostat bez vstupní kontroly. Bublan je mi svědkem!
V sobotu 13.6. bylo krásně a já jsem zašel na workshop, kde jsem ochutnal čtyři různé tažíny, sladký čaj ze sušených limetek s kardamonem, hamanovy uši a taky jsem se naučil čistit kalamáry.
Téměř přesně po třech měsících jsme si opět mohli zkusit něco uvařit pod vedením Michala Götha. Výroba pětichodového letního menu, to byla akce na celý den a klidně bychom tam provařili, propili a projedli i noc 
Gastroakce roku, kde Aláh naznačil, že se modlíme k nesprávnému bohu. Dal jsem všechny tři dny, což se decentně projevilo na mém zdraví a než se dostanu trochu do formy, sepíšu spíš takový fotolog, co všechno jsme s Kikou ochutnali.
Ve středu odpoledne brněnský hotel Slavia zažil nájezd davu prahnoucího po čokoládě. Stála se dlouhá fronta, místnost, kde se akce konala, byla kapacitně přetížena asi tak o 500% a člověk ochutnal spíš to k čemu se náhodou promačkal a pročekal. Nelze ale říct, že by to byla nepovedené akce, lidi se naštěstí nechovali jako stádo a pořadatelé prostě nečekali takový zájem.
Trilogie je završena. Poslední z trojice nových brněnských sushi podniků ve středu 20.5. zahájil provoz pro veřejnost, takže jsme na nic nečekali a zašli jsme se tam podívat a hlavně ochutnat.
Jeden z nejčastějších neduhů našich restaurací jsou absurdně obsáhlé jídelní lístky, které klidně mají přes sto položek. V Paříži jsme navštívili podnik, který už padesát let nabízí pouze jedno jídlo, nebere rezervace a stojí se tam fronty.
Chilli Julie do nového Apetitu napsala pěknej článek o tom kde se v Brně najíst, kam zajít na kafe, kam na víno a taky kde nakoupit. Je to dobrej nápad a mám potřebu to trochu okomentovat a dodat vlastní doporučení.
