V neděli 15.3. jsme byli na škole vaření v brněnské restauraci U Kastelána, kterou pořádal šéfkuchař Michal Göth a její téma bylo francouzská kuchyně. Akce překonala naše očekávání, v kuchyni a restauraci jsme strávili skoro celý den a bude z toho malý seriál protože každý chod si zaslouží samostatný příspěvek.
Paradoxně jsme u Kastelána ještě nikdy standardně na jídle nebyli. První zkušenost máme s vánočním take away a teď druhé setkání proběhlo tak, že jsme si zaplatili, abychom si tam mohli jídlo sami uvařit Školy vaření v tomto podniku nejsou novinka, poprvé jsem se o tom dozvěděl od Julie (které to jednou nestačilo). V únoru nám to uteklo kvůli výletu do Londýna, což je mi hodně líto, protože byla italská kuchyně. Ale Francie je taky super, mám ještě pár nedopsaných článků z letní Paříže, které snad teď dopíšu.
Cena kurzu byla na osobu 2500 CZK a to včetně vína, což je přesně to co máme rádi. Pekně paušál a all inclusive Za 1700 mohl člověk někoho pozvat a vařil pak o porci navíc. V deset dopoledne (no podle mě spíš ráno) se nás tam sešlo pět. Žádný stres, kafe nebo čaj a pak hurá do kuchyně. Na programu byla následující jídla:
Nemá smysl zastírat, že jsme většinu jídel neznali a ani nevěděli co znamenají, jenže teď už to víme a tak můžu napsat, že rilletes je na vlákna natrhaný vepřový bůček, který byl dlouho dušen v cerveném víně s mrkví a cibulí. Parfet je naprosto jednoduchá, levná a vynikající paštika. Gratin z račích ocásků a cibulačka jsou jídla při kterých si člověk uvaří tenisový loket (gratin by se dal popsat jako soufflé z vylepšeného bešamelu). No a čokoládové lanýže jsou lanýže jen kvůli tomu, že je tvarově lehce připomínají.
Jednotlivé recepty zveřejním postupně, teď ale rozhodně musím zmínit zásadní faktor, který provázel celý den a to byla pohoda a dobrá nálada pod vedením pana Götha. Ten nás neustále chválil a to i tehdy, když jsem naši dost blbě nakrájenou cibuli do cibulačky hájil tím, že takto rustikální ji preferujeme. Po vysilujícím tvarování lanýžů, vyhlásil přestávku za účelem ochutnání vín, která nás k jednotlivým jídlům čekala a jak už to tak u vína bývá, docela jsme se zakecali, třeba nad úrovní českého pohostinství. Což ničemu nevadilo, nebylo kam spěchat a oproti původnímu plánu, že jíst začneme v pět odpoledne jsme to stihli snad o hodinu dříve.
Nejprve jsme snědli první tři chody, trochu si odpočinuli a pochopitelně popili další víno. Pak zase do kuchyně dodělat gratin, znovu ke stolu, další víno a zase zpět kuchyně, kde se Kika už raději jen přidržovala desky opodál a já u sporáku vyráběl hlavní chod. U stolu lehce zlomyslná rada šéfkuchaře, že kachní prsa jsou mastná a musí se hodně zapíjet červeným vínem, takže závěrečná sklenička portského k lanýžům byla velebena za svůj malý objem!
Nemělo to chybu, ale okolo sedmé jsme zbaběle prchnuli, protože jsme se děsili, že dojde na otevření dárku, který pan Göth dostal od jednoho z účastníků! Tímto je všechny zdravíme a věříme, že i pro ně to byl bezvadný zážitek. My rozhodně peněz nelitujeme a budeme se těšit na další pokračování.
Dobrý den, slyšel jsem mnoho chvály na kurzy vaření U Kastelána. Vypadá to ale, že v současné době se tam už nevaří. Je to pravda? Nenašel jsem kromě několika starých blogů žádné informace. Můžete případně doporučit jiný kurz? Děkuji
Dobrý den, Kastelán se přejmenoval a přestěhoval, škola vaření pokračuje:
http://www.restaurant-pavillon.cz/pavillon.php#skola-vareni