Každý rok Plzeňský Prazdroj sestavuje přehled 100 nejlepších podniků, kde čepují jejich pivo. V Brně jich je osm a z toho jeden patří mezi nejlepších deset v republice. Kdo si v takové hospodě dá aspoň jednu plzeň, může si říct o razítko do průvodce. My jsme se rozhodli získat za jedno odpoledne všech osm brněnských razítek.

Z logistického hlediska nešlo o nic složitého, Brno je malé a navíc pět podniků leží v podstatě na trase jednoho trolejbusu a do ostatních jsme se rádi prošli, protože rozhodně nebylo kam spěchat. Taktiku jsme si stanovili jasnou, já si dám normální velikost, Kiki malou a v každém podniku si zkusíme dát taky něco k jídlu, ať nejsme za alkáče

Železná růže

Začali jsme u Výstaviště pěkně hladoví i žízniví. Podnik je v docela rozlehlém skepě a vchod asi spolehlivě selektuje zrno od klaustrofobiků. První plus jsme zapsali za hlavní nekuřácký prostor, kde jsme ve dvě odpoledne seděli sami, zatímco v malé kuřácké části, přes kterou se do nekuřácké bohužel musí projít, se na rakovině usilovně pracovalo u poloviny stolů.

Plzeň měli za 33 CZK a byla vynikající. Jídelní lístek nás bohužel zklamal, Krabí coctail s ananasem, Tajemství ze Špilberku, Brněnská bašta, Dobroty z čuníka Pepíka. Jakmile tohle někde čtu volím řízek a brambory, jenže na to jsem chuť neměl a tak jsem s jídlem raději počkal. Dali jsme si jen dršťkovou polévku (30 CZK) a utopence (42 CZK). Při placení jsem si všimnul, že za pečivo nám napařili 12 CZK (3×4), trapas. Polévka by chtěla přidat na chuti, nic pro co bych se vracel a stejně tak utopenec u kterého se nám vůbec nelíbilo, že byl podáván (vyráběn) nakrájený na kolečka a dozdobení rajčetem a petrželkou už bylo čisté WTF.

Vedle skvělého piva a nekuřáckého prostoru je potřeba ještě zmínit sympatickou obsluhu. K záporům jsme si poznamenali dementní hudební kulisu z rádia, jehož jméno se nevyslovuje, stejně tak k toaletám se člověk musí postavit spíš pragmaticky.

Určitě bychom zašli znovu díky nekuřáckému prostoru, pivu a taky to tam nemáme daleko. Být v dobrém rozmaru, na jídlo bychom asi zkusili nějaké to koleno, žebra nebo guláš. Raději ale nic z dalších stránek jídelního lístku.

Hostinec U Bláhovky

Extraliga o které jsem napsal, že vždy bývá totálně narvaná. Takže to není až tak pravda, protože v sobotu kolem třetí odpoledne tam bylo krásně poloprázdno. Bláhovka stabilně patří do celorepublikového top 10 a po exkurzi po brněnských zástupcích z top 100, musíme říct, že zaslouženě. Nemají tam na stolech ubrusy, nabídka jídla a pití je u výčepu na tabuli a hlavní stůl je trvale rezervován pro štamgasty. To je pár hlavních rysů, které podle mě definují českou hospodu. Pochopitelně ten hlavní je pivo a to se tam prostě pije samo (34 CZK).

Na jídlo jsme si dali jen půl krajíce chleba s tvarůžkem (8 CZK), nechtěli jsme se odrovnat jejich kolenem, což byla chyba, protože jsme nevěděli co nás ohledně jídla čeká dál.

Na Bláhovku znovu kdykoliv budeme mít cestu kolem! Nemají sice ani centimetr čtvereční nekuřáckého prostoru, ale o to větší váhu naše hodnocení má

Boby centrum

Když jsem to v průvodci četl, tak jsem málem předvedl uváznutí systému, protože mám defekt něco číst tak dlouho, dokud to nepochopím. Boby centrum vnímám spíš jako monument z let devadesátých, urbanisticky ještě akcentovaný demolicí sousedícího zimního stadiónu.

Tam je podnik s jednou z nejlepších plzní v Brně? Jak vypadá, kdo tam chodí a kdo se tam vrací? To jsme nezjistili. Podnik je zavřen/zrušen, nikdo nic neví, jen na recepci se prý občas, stejně jako my, někdo ptá na cestu. Byl vybrán nějaký náhradník nebo je pro rok 2009 jen top 99? Kdo to ví odpoví.

Dřevěná růže

Podobnost názvu s Železnou růží není náhoda, jsou to sourozenci což se bohužel projevuje zejména na jídelním lístku. Třetí pivo, to už chtělo něco k jídlu a já, veden vzpomínkou na výbornou teplou šunku od kosti z produkce Le Terroir, jsem si dal něco co se jmenovalo “Pečená pražská šunka s vejci, okurek, hořčice” a stálo 68 CZK.

Ten, kdo tohle vytvořil se asi našel ve svérázné filmové postavě, která se marně snaží kamarádit s Batmanem. Pražská šunka ještě není nijak standardizována? Tenhle hemenexovej špatnej ftip s okurkou v hořčici byl ještě doplněn oschlým chlebem, jehož jeden krajíc podnik ocenil na 4 CZK. Takže jsem se zase nenajedl a ještě dlouho mi nemělo být přáno!

Do tohoto podniku se předpokládám nevrátíme nikdy, má sice světlý interiér s nekuřáckou částí a dobré pivo, jenže má taky toalety s rozbitým světlem, hrozné rádio jako zvukovou kulisu a hlavně jídelní lístek, ze kterého už nikdy nechci vybírat.

Pizza Zakki

Podobné udivení jako s Boby centrem. Co dělá pizzerie v průvodci od Pilsner Urquell? Pizzu jsme nechtěli, ale razítko ano. Podnik znám z rozvážky pizzy po Brně a hodně nás překvapilo jak je malý. Reflexní výloha poskytuje úkryt hostům, jenže interiér je kvůli tomu hodně tmavý. Uvnitř je asi jen osm stolů a styl “uděláme to jako že jsme v nějakým stavení a našim maskotem bude hlemýžď” nám rozhodně nesedl.

Ještě jsem se nevyrovnal s produkcí kuchaře od Dřevěné růže a tak jsem si dal jen pivo. Kristýnka si dala gulášovou polévku na maďarský způsob (30 CZK) a malé pivo. Na celkovém dojmu se projevilo hrozné rádio, polévku jsme na stole měli dřív jak pivo a hlavně to pivo nám vůbec nelezlo. K plusu jsme chtěli napsat, že je podnik nekuřácký, jenže to není, jen jim hosté prý kradli popelníky, takže je nosí až na vyžádání.

Jedině ty toalety si zaslouží pochvalu. Pizzu jsme sice neměli, ale exempláře, které měli u okolních stolů vypadaly i voněly dobře, takže asi má smysl si tam na ni zajít. Ovšem to pivo se tam nehodí a ani nechutnalo dobře.

Mamut pub

Po předchozích dvou nepovedných podnicích jsme si udělali procházku přes centrum k hlavnímu nádraží (což znamená asi tak šest minut chůze), tam jsme to stočili do kopce k Petrovu a byli u podniku, kde jsme se těšili jak si sami načepujeme pivo u stolu se samovýčepem. Bohužel nepříjemná obsluhující slečna se zjevně těšila až někomu dá vyžrat jak moc nemá ráda lidi. Hned ve dveřích nás zastavila a jestli prý jsme jen dva, tak sorry (asi polovina stolů byla volná) a to jedno pivo si prý můžeme dát nahoře u baru (samovýčep je v suterénu). Kdybychom nepotřebovali to razítko, tak odejdeme a už se tam nevrátíme, takhle jsme si dali pivo, odešli a už se tam asi nevrátíme.

Podnik má vlastně tři části. Samovýčep v suterénu, zahrádku nelepenou na hradby Petrova a hlavní prostor s barem, který se ale pro pivo vůbec nehodí a spíš by tam pasoval nějaký koktejl bar. Je potřeba přiznat nejlepší záchody z celého testu a nezakouřené prostředí, což ale možná bylo jen díky tomu, že jsme uvnitř seděli sami.

Budeme-li mít někdy cestu kolem a u vchodu bude fotka té arogantni servírky s nápisem “Tahle kráva už tady nedělá”, možná si dáme jedno na zahrádce, protože pivo bylo dobré a zahrádka v klidné lokalitě kousek od centra.

Plzeňský dvůr

Kolem plzeňáku jsem se hodně nachodil do školy, je totiž hned vedle koleje Družba, kde jsem sice nikdy nebyl oficiálně ubytován, ale vzhledem k tomu, že to byly první koleje, kam se do pokojů zaváděl internet, tak jsem tam byl skoro pořád.

Plzeňský dvůr to je hlavně obrovská zahrádka (350 míst a naštěstí adekvátně dimenzované toalety), interiér je ale podivně nesympatický, takže jsem si sedli venku, kde jsme byli skoro sami. Měli jsme docela hlad, konečně jsme dostali jídelní lístek na jednom listu a tak jsem si dal hotovku – guláš a Kika si dala grilovanou klobásu. Vzhledem k tomu, že jsme do sebe tlačili šesté pivo, tak už ani nevím kolik to jídlo stálo, jen vím, že knedlíky byly kupované, guláš průměrný a klobásu jsme ani společně nedojedli.

V létě na zahrádku bychom zašli rádi znovu, zkusit žebra, dát si pivo a sentimentálně se zadívat do osmého patra koleje Družba

Stará Pekárna

Spolu se sluncem nás opouštěla i síla a my byli rádi, že už před náma stojí poslední pivo. Stará Pekárna je slavný brněnský hudební klub, který jsme spolu s Bláhovkou zařadili na špici co se stylu a piva (33 CZK) týče. Taky si u nás šplhli díky slečně u vchodu, která nás “pro razítko” pustila bez nutnosti platit vstup.

Rádi zajdeme znovu na pivo a jazz.

Závěr

S vyjímkou nedělního dopoledne tuto sobotní akci hodnotíme jako úspěšnou, ale rozhodně se o něco takového nebudeme pokoušet v Praze (26 podniků!!!). Bláhovka potvrdila dominantní postavení, objevili jsme Starou Pekárnu, víme kam už nechodit a taky máme pár hospod, kam si při vhodné příležitosti můžeme zajít.

Pilsner Urquell Pub Guide je sympatický projekt, sice formou hlasování trochu na úrovni Českého slavíka, ale naštěstí jsme s víc jak polovinou podniků byli celkově spokojení a pivo nám nechutnalo pouze v jednom.