Perník, dostihy, absurdní závody o Zlatou přilbu, nádraží a smradlavé Paramo. To je tak všechno co bych k Pardubicím ještě před týdnem řekl. Jenže teď v první řadě musím říct název jedinečné restaurace, kvůli které se vyplatí jet 150 kilometrů a to ne jen tehdy když má Kika svátek.
Slávky by si v Bruselu měl dát každý, člověk jich dostane plný hrnec a nejsou drahé, takže si je může dát i chudák europoslanec, který téměř celý svůj plat dá za drahé asistenty z řad rodinných příslušníků. A jako bonus na konci uvedu jak se do europarlamentu dostat bez vstupní kontroly. Bublan je mi svědkem!
Trilogie je završena. Poslední z trojice nových brněnských sushi podniků ve středu 20.5. zahájil provoz pro veřejnost, takže jsme na nic nečekali a zašli jsme se tam podívat a hlavně ochutnat.
Jeden z nejčastějších neduhů našich restaurací jsou absurdně obsáhlé jídelní lístky, které klidně mají přes sto položek. V Paříži jsme navštívili podnik, který už padesát let nabízí pouze jedno jídlo, nebere rezervace a stojí se tam fronty.
Druhý podnik z tria nových brněnských sushi barů a restaurací. Nekuřácká restaurace zaměřená na ryby, vstoupila na brněnskou sushi scénu v sobotu 16.5. a kromě dobré polohy je její hlavní trumf nefalšovaný japonský mistr sushi Tadayoshi Ebina.
Sezóna chřestu a medvědího česneku je tady a pár brněnských restaurací to ví! Jako první jsme zašli ochutnat co z těchto surovin umí vykouzlit Michal Göth v restauraci U Kastelána. Menu nabízí celý týden až do 15.5., takže ten kdo z fotek dostane chuť, má ještě šanci.
Původně jsem si myslel, že květen bude ve znamení chřestu a medvědího česneku, jenže Brno bylo zasaženo invazí sushi a u toho je potřeba být! Stručně by se to dalo označit jako “haluz”, ale Brno má, zcela bez varování, od května hned tři podniky, kam lze zajít na sushi.
Francouzské palačinky crêpes, to byla pro nás v Paříži jasná gastronomická priorita a měli jsme štěstí na malý podnik, kde obsluhovala sympatická paní a kuchař a majitel v jedné osobě, s tím francouzským mixem laxnosti a “nejraději bych tu byl sám”, vařil přímo před hosty.
Pochlreich je teď docela buzzword, tak jsem se titulkem na této vlně trochu svezl. Pochopitelně jsem nebyl u něho doma, ale zašel jsem do Café Imperial, kde bohužel zrovna ani nevařil, každopádně se ukázal a provozní mě hned prásknul, že jsem se po něm ptal a furt si jídlo fotím, tak jsme i krátce pohovořili.
V našem oblíbeném podniku byla víkendová akce. Na krátkou hostovačku dojel Rachad a s ním přijelo i speciální menu na téma mořské ryby a živočichové. Zájem byl veliký a už v sobotu odpoledne se prý muselo pro další suroviny. My měli štestí, ochutnali jsme všechno co se zrovna v sobotu večer nabízelo a jako bonus se i seznámili s Rachadem.
Zajímavé odkazy
